týden 5.11. - 11.11.
Věděla jsem, že tento víkend to bude masakr, ale že až takový, jsem opravdu nečekala. Koktejl emocí s konečnou bilancí 1 porážka, 7 vítězství. Tedy to jsou jen moje zápasy za víkend.
U19 porazily Benešov u nich i doma, U15 v ŽL porazily Plzeň a prohrály se Spartou. NRL U15 na starší hráčky v Příbrami nestačily a stejně tak prohrály i holky v KP U13 v Brandýse.
V sobotu v 10hod ráno jsme s Kateřinou nastoupily do Jenče. Po 18hod jsem odjížděla a byla úplně hotová. V autě se ozval žaludek, který zel celodenní prázdnotou, hlava praskala ve švech, krevní oběh se dožadoval tekutin, které nebyly celý den dodány a hlas chřadl. Odkaučovala jsem 4 utkání a zejména v závěru utkání U13 s BŠ jsem byla ráda, že Káča byla se mnou.
Jenečský HB maraton začaly U11. A začalo to obrovským nervákem. Se Slovankou jsme byly lepší v 1 a 2 čtvrtině. V poslední čtvrtině jsme nedaly pár šoupáků a pak jsem udělala obrovskou chybu já. V samém závěru jsem vydala pokyn ke změně v obraně, jedna hráčka na to nestihla reagovat a naše vedení +2b padlo. V závěrečné hře tajmů naše holky dostaly taktický úkol. Skvěle pokyn dodržely, ale pravý dvojtakt jsme nedaly. A tak se prodlužovalo. Zde již nastupuje kdokoliv a naše sestava byla lepší. Pomohlo nám i vyfaulování některých soupeřových opor. Takže v prodloužení +13b. Co nám ale udělalo obrovskou radost, byly všechny 09 a nováčci. Byly jsme s Káčou úplně nadšeny. Ihned potom jsme nastoupily proti BŠ a já upřímně čekala, že asi dostaneme… a že si tedy zahrají více všechny hráčky. Jenže holky makaly, bojovaly a přestože jsme stále lehce prohrávaly, stále to bylo hratelné. Bylo to víceméně o tom, ubránit v každé pětce jednu hráčku. Síly ale docházely každou minutou, každým soubojem. V 1min 4/4 jsme byly minus 10b, ale holky nic nevzdaly a dřely až do poslední chvíle a to už fakt některé jely za hranicí svých sil. Přesto dokázaly snížit na konečných minus 4b.
Pak přišly na řadu U13 a opět proti BŠ. V 1 a 2 čtvrtině jsme lehce vyhrály. Ve ¾ jsme soupeři dovolily dát jen 6b a do poslední části hry jsme nastupovaly za stavu +15b. A čekalo se, co předvede klíčová hráčka soupeře. My dělaly chyby, obrana ještě jakž-takž, ale nikdo nechtěl hrát do koše. Takže to skončilo dramatickým závěrem, hrou o bodíky, taktikou tajmů a nervech všech zúčastněných. A zde jsem byla moc ráda, že byla Káča vedle mě. V hektických chvílích jsou strašně fajn ještě jedny oči a ještě jedna – chladná – hlava. Závěr nakonec holky zvládly a vyhrály o 1b. Káča musela odjet a já doufala, že se Slovankou mě nečeká další nervák. Holky výborně začaly (18:3) a víceméně tento rozdíl byl nakonec i konečným. Soupeř měl lepší druhou pětku a tak o výsledku rozhodovala naše první pětka a druhá udržela se soupeřem plichtu.
V neděli časně z rána jsme objevili kouzlo sokolovny na Žižkově. O úspěšnou budoucnost našich 08+09 asi nemusím mít strach. Už na U11 některé hráčky jezdí na zápasy taxíkem :-) :-). V prvním utkání jsme narazily na doposud neporažený USK. Soupeř nebránil tak úplně osobně, ale celkem slušně jsme se s tím popasovaly. Po celé utkání jsme udržovaly mírné vedení, ke konci lehce zazmatkovaly a nedávaly, a tak jsem se opět dočkala dramatické koncovky. Stále ještě bojujeme se špatným postavením v obraně, ale vše jsme nahrazovaly bojovností. Závěr jsme nakonec zvládly a o 6b vyhrály. Tolik tajmů, co jsem si vzala za tento víkend, si zpravidla nevyberu za celou sezónu. Pak přišel naopak soupeř ze dna tabulky, domácí sokolky. Zde se dramata naštěstí neočekávala, já mohla dát odpočinout své nervové soustavě a všechny hráčky dostaly dostatečný herní prostor. A kromě jedné se všechny zapsaly do listiny střelců. U řady z nich to byl premiérový koš v opravdovém zápase :-). Na řízky to nakonec nestačilo, ale důležitější je zapojení všech hráček. Po přesunu na Spartu jsem viděla poslední minutu našich U15 a utrápené obličeje rodičů a trenéra. Já se přesunula do nafukovačky a čekalo mě další peklo. Prostředí přetlakové haly našim hráčkám evidentně nedělá dobře a stejně jako loni, tady předvedly utrápený výkon. Tedy výkon nebyl až tak tragický, ale TRAGICKÁ byla střela. Naštěstí 40b stačilo na poražení Sparty. Uf. Další prodloužení, nebo tajmový závěr zápasu by už ohrozil moje zdraví. Čekalo mě poslední – osmé utkání víkendu. Tentokráte holky žádný vyrovnaný průběh s Nuslemi nedopustily a od počátku do konce jen navyšovaly vedení. K vidění byly skvělé rychlé protiútoky, výborné koncové přihrávky a byla radost se na to dívat.
Doťukala jsem všechny statistiky, před očima mám mžitky oranžového míče, oranžových triček rozhodčích, v hlavě pořád doznívá přehršel pokynů, které jsem celý víkend křičela, zvuk píšťalky a ..... Márty si pustil NBA, jeho milovaný Detroit ..... jdu spát, já už ten sport alepsoň pár hodin nechci vidět.
