covid duben 2021
Duben v datech
Duben zahajují Velikonoce. Velkou radost dělají svému trenérovi U19, neboť bez ohledu na sváteční dny vyrážení do terénu. Ostatní skupiny mají volno. Já mám doma svoji velkou skupinu vlastních dětí, peču beránky, dělám nádivku…no, raději bych byla v Klatovech a ječela na svěřenkyně.
První týden dubence je ještě ve znamení nouzového stavu a zákazu překračování okresů. Nás okresy nelimitují a trénujeme dál. Komplikace nám dělá pouze počasí. K mání během týdne byla sněhová pokrývka, sněhové vánice, zima kolem nuly, noční mrazíky, ale i sluníčko. 09+10 v pátek dostaly na tréninku do ruky míč a při prvních driblincích jsme se docela zasmály….
Po 12.4. končí nouzový stav a dle sdělení Ministerstva zdravotnictví se může začít trénovat venku v počtu 20. Ovšem půl den na to se informace upravuje a ještě se vše bude zvažovat. Nakonec se vracíme ke 2 lidem. Chaos nad chaos, všichni naštvaní…a do toho sněží…
První týden bez nouzové stavu nám nakonec politici po velkém chaosu dovolili sportovat ve formátu 6 dvojic 10m od sebe. ČBF nám zasílá „mapku“ půdorysu hřiště a kde máme dvojice umístit…bez komentáře…Shromažďování lidí – více jak 2 je i nadále zakázáno, leč podle jednoho a tisíce právních výkladů a následného prohlášení Policie, nelze nic trestat….je to pecka za peckou.
Chodíme tedy i nadále ven, běháme po parku. Bohužel počasí tento týden bylo hodně chladné a tak to žádná hitparáda nebyla. Snad to bude lepší dál, neboť od 19.4. jdeme oficiálně na venkovní basketbalová hřiště.
Můžeme oficiálně trénovat s míčem, ovšem zatím jen na venkovní hřiště – hurá. Velké holky se nastěhovaly na gymnázium Nad Štolou a malé na ZŠ Chlupova. Hned pondělí bylo divoké – poměrně chladno a přeháňky. Odpo stojím u okna a prožívám peklo - dilema bude pršet/nebude pršet, bude mokro/nebude mokro, zrušit/nezrušit…nakonec jsem zrušila a hned bylo jasné, že déšť ustane a vše uschne….a stalo se. Výčitky mi zcela zkazily večer. V úterý ráno vysvitlo sluníčko a tak se mi podařilo zorganizovat náhradu za pondělí a holky mi svoji početnou účastí udělaly radost. A tak jsme po dlouhých měsících vzaly do ruky míč a vystřelily si na koš….neuvěřitelné zážitky.
Rozvolňování dostalo ve ČT 22.4. nějaký systém, ale kolektivní vnitřní sport je až někde na spodku seznamu pořadí pro uvolňování. Nejprve budeme moci být venku, pak ve větších počtech a hala…kdo ví….
26.4. jsem prožila trenérský covidový orgazmus. Něco neuvěřitelného. Po celou dobu covidou bojuji s tím, jak zapojit přípravky, jak děti, které byly 3x na podzim na tréninku, udržet. Arsenál nápadů jsme prakticky s kolegyněmi trenérkami, co trénují přípravky vystřílely, ale bojujeme dál. Myslím, že mě ti lidé musí bytostně nenávidět – mail HB Basket, zase nějaká Brejlová, kterou nikdy neviděli. Jak se nyní otevřelo trénování venku, nabídla jsem trénink i dětem z přípravek. Nikdo netušil, zda přijde z 90ti dětí 5, 20, nebo 60. Trénink s nimi měly i stávající 2011. Ve velkém prostoru venkovního areálu probíhaly tréninky pro 09 a 10 a v prostoru vchodu začalo rojení…. Přišlo 30 dětí a já blahem neviděla. Já jsem se na další roky už vzdala přípravek, protože už nemůžu, jsem naprosto vyhaslá, ale najednou jsem chytla jiskru, nebolely mě nohy, začala jsem s dětmi blbnout, házela vtípečky a zase mi je někdo „žral“…prostě návrat o 20let zpět. Totálně mě to nakoplo a do 2 do rána jsem nemohla usnout. Strašně moc děkuji všem, kteří přišli i těm, kteří se omluvili a přijdou příště. Cítila jsem, že covid nás zasáhl a některé hráčky odešly, ale HB žije dál, v nových nadšených dětech a z toho mám obrovskou radost.
A velké, kromě těch 7 hráček, které ukončily činnost, což mě mrzí, dostaly také nový impuls a tak věřím, že do měsíce zamilovaných vstoupíme s radostí a chutí, že všechno jednou skončí a zase se budeme vídat, před každým tréninkem se beztrestně obejmete a budeme si život užívat.
