po pauze ne moc vydařený víkend 18.+19.2. a neuvěřitelné věci na 3x3
Po lehkém oddechu přišla palba a to rovnou do první linie. Týden a víkend plný emocí. Přiznám se, že jsem na to už asi stará a upřímně mě už nebaví a vyčerpává stále řešit nějaké problémy....
V úterý odehrály U13 přátelák proti Kladnu. Soupeř se chtěl připravit na kvalifikaci o NF, ale my bohužel nebyli v plné síle a tak jsme museli improvizovat – Vili se Sárou 35min. Ve stejnou dobu nekompletní sestava CL U19 bojovala na Kladně. I přes ne úplně dobrý začátek holky z Kladna vykutaly plný počet bodů.
Ve středu padlo rozhodnutí o odchodu Maliny....přiznám se, že jsem z toho byla hodně smutná. Cosi se někde změnilo a Malina jde štěstí hledat jinam. Věřila jsem, že soutěž dohraje, ale bohužel. A protože život dovede napsat neuvěřitelné scénáře, v pátek nastoupila jako trenérka přípravky Eliška Žílová - odchovankyně HB, mládežnická reprezentantka a nyní hráčka ŽBL (Slavia, momentálně zraněná). V obou případech jde o velké HB-srdcovky.
No a pak přišel víkend a nic pěkného nepřinesl.
V sobotu ráno jsem s uzlíčkem s jídlem a pitím nastoupila do haly. Nejprve pořádáme turnaj PP U13 a to tu silnější skupinu. Takže 2x píšu zápis a 1x mě čeká kaučování. Naše sestava hlásí trhliny - z pěti opor týmu chybí 2, takže víme, že nás nic lehkého nečeká. Se Slovankou prohráváme o 16b a myslím, že v dané sestavě je to slušný. Poslední týdny mám pocit, jako bychom konečně dohnali covidové díry, dobře se trénuje, tréninky už vypadají tak, jak si představuju, poslední zápasy byly velice slušné. Jenže osud nám to lehce nedává – když už to začalo vypadat, přijdou zranění a šup, jsme zpátky dole.
Na turnaj PP U13 plynule navazuje přátelák U11. Přijíždí Benešov, kde se nyní velice dobře pracuje, mají výborné týmy a já se obávám, že bez 4 hráček základní sestavy díru do světa neuděláme ani zde. Tým je hodně doplněn o 2013, což je na druhou stranu fajn, protože pokud chybí opory, větší prostor dostanou všechny hráčky a to je pro růst týmu neméně důležité. Soupeř je rychlejší, po vyrovnané 1/4 jde do vedení, ale naše holky se pomalu rozkoukaly, zrychlily, začaly více bojovat a nakonec jasně vyhrávají. Za mě naprosto super. Benešovští mění týmy a pokračujeme oficiálním zápasem KP U13. Před zápasem marně vyhlížíme druhého rozhodčího. U stolku se mnou sedí Machura, Smrča, Vilma. Pan rozhodčí na ně koukne a říká: “Která jde pískat se mnou?“ Machura se Smrčou zalézají pod stůl a Vilma se zvedne: “Já jdu“. A tak má HB novou rozhodčí :-). A dokonce ve svých 13ti letech pískla 2x faul – pecka !!!!
Soupeř patří mezi nejlepší družstva v republice, výšková a rychlostní převaha je nepřehlédnutelná. Znovu ale připomínám důležitost této soutěže – to není o tom, kolik prohrajeme, ale o tom, že každá hráčka musí situaci řešit, zapojit se do hry, získávat zkušenosti. I bez ohledu na to, jaká svítí čísla na tabuli. Nestačíme rychlostí, děláme zbytečně moc technických chyb a v poslední části už rezignujeme a ani se nevracíme do obrany....což mě mrzí nejvíce.
U stolku pokračuji dál a na závěr sobotního maratonu přichází ŽL U15, ligová skupina A a Plzeň. Plzni končí jarňáky, ale nastupuje v 10ti, Mártymu se k zápasu rozcvičuje 8 hráček....raději se neptám na omluvenky zbylých 7mi hráček.... Plzeň porážíme, ale basketbalově to žádná paráda nebyla.
Domů se vracím kolem 20hod a ne s dobrým pocitem.
Ráno opět vyrážím na halu a jak jsem záhy zjistila, oběd jsem si zapomněla doma. Ale protože mi nějaká ta kilka po Vánocích zůstala, asi to tak úplně nevadí (dohnat se to dá večer :-) ). Začíná Márty se svojí polorozpadlou družinou a na druhé straně se rozcvičuje 8 přerostlých hráček Chomutova. Opět žádná basketbalová paráda, nás držela nad propastí Pozňa a střelecká ruka Pémiče. Vyhráváme a dále držíme neporazitelnost ve skupině.
Následuje druhé dějství turnaje PP U13. Původní plán byl, že už bude Velflík a chybět bude jen Smrča. Jenže ke Smrče se přidala zraněná Chata a Velflík onemocněl. To už se tedy pomalu schylovalo k malé osudové tragédii, která záhy přišla. Už jen postavit pětky byla alchymie....poslední letošní zápas s USK nakonec prohráváme. Následuje zápas Slovanka – Tygři. Skoro to vypadalo, že se hraje o meziplanetárního Mistra - plná hala, vyhecovaná až na hranu únosnosti, v hledišti 50 „rozhodčích a trenérů“. Naštěstí se vše obešlo bez problémů a Tygři po dobrém výkonu zaslouženě vyhráli. A pak jsme proti nim nastoupili my....když jsem viděla vyhecovaný tým Tygrů a vedle ty naše trosky, trošku mi to připadalo, jako když jde závodit trabant s mercedesem.... Slovanka i Tygři vyznávají stejné pojetí hry – agresivní rychlá hra, kde se hraje především přes 1 – 2 hráčky. Naše hra je založena na kolektivní hře....pokud ale máme plnou sestavu.... Přesto jsme se nevzdali a důstojně bojovali až do konce.
Během zápasu volá Kateřina, která je s 2012 na 3x3. Voláme si až potom večer a Kateřina mi plná emocí líčí, co se může stát na přátelském turnaji ve hře 3x3, kterou mají všichni jako doplněk k soutěžím, kde jde jen o to si užít sport a získat nějaké další zkušenosti, neboť je to určeno jen pro nejmladší hráče a hráčky (hrají se mixy). Naše holky proti chlapeckým týmům nasadily tradičně agresivnější pojetí hry. A proč taky ne...na straně soupeřů je to vždy tak, že tým má 1 borce v každé pětce, který vše pořeší sám a pak hurá, vyhráli jsme. Kluci jsou vyšší, silnější, rychlejší. Takže pokud proti klukům máme hrát, pak hold musíme trošku přiložit pod kotel. V utkání se Žižkovem došlo k prodloužení, které jsme nakonec prohráli. V závěru proběhl nějaký souboj, hvězda soupeře při tom spadla a jejich trenér začal křičet na naši hráčku, že je svině.... Kateřině následně horlivě vysvětloval, že to udělala schválně, že ji nepodá ani ruku, že jsme prasata apod. No, já i moje děti patříme k trenérům, kterým úderem rozskoku naskočí tep a začnou praskat žilky a pro hrubý výraz nejdeme daleko a přestože to není správně, kolikrát nás to pak mrzí, probíhá to s našimi hráčkami, s kterými se známe, oni ví, že se pak uklidníme a jde se dál. Přesto je to špatně a víme to. Jenže řvát vulgárně na cizí desetileté dítě....myslím, že pan trenér může být rád, že se z hlediště nezvedl otec Igi (210cm a 130kg, bývalý basketbalový reprezentant Polska).... Kateřina se s trenérem Žižkova potkala ještě později na turnaji, to už vychladl, nicméně neustále si trval na tom, že to Píňa udělala schválně...zrovna Píňa, jedna z nejslušnějších hráček, které znám. Večer se pan Piňski podivoval, jak je možné, že takový trenér může vůbec působit u mládeže...
No a na závěr ještě nutno dodat výsledek našich extraligových juniorek. Ani zde to nebyl vydařený víkend. Holky si nejprve připsaly porážku na Spartě a v neděli prohráli i na půdě vedoucího celku, na Žabinách.
V týdnu nás čeká ve čtvrtek odložené utkání KP U13, které se odehraje na Radlicích (nenominované mají volno - např."kolena")
