MČR U19 - 6.místo; MČR U11 - 3.místo GRATULUJEME
Tak tentokráte je to HB týdeník v té delší verzi. O víkendu se totiž spustil kolotoč finálových turnajů Mistrovství ČR a náš klub měl tu čest se na dvou z nich představit.
MČR předchází příprava. Tu jsem připravila pro celý klub poté, co se na MČR probojovali naše U11 a i U19. V dobách, kdy jsem bývala mladým ambiciózním trenérem, by mě z přípravy, kterou jsme absolvovali letos s U11, asi ranila mrtvice. Nyní jsem stará = zkušená a koukám na věci s nadhledem. A tak mě nemohlo rozhodit, že 4 klíčové hráčky před turnajem onemocněly + jedna 2013 a jedna si zranila prst. Naše příprava byla regulérní a nefalšovaná nula, takže před odjezdem bylo lepší si plánovat doplňkové akce v Ostravě, abychom si výlet užily. A do čtvrtečního odjezdu jsem se modlila, zda vůbec všechny odjedeme.
V U19 se pro změnu řešila kauza 60 odehraných utkání hráčky Sparty. V kuloárech se proslýchalo, že nejmenovaná hráčka právě na MČR překročí povolený počet 60 zápasů, které smí hráčka v sezóně odehrát. Faktem ale je, že celá tato situace je trošku podivná – pokud hráčka odehraje více jak 60 zápasů, MŮŽE přijít pokuta AŽ do výše....takže víceméně bez trestu. No a před MČR dokonce údajně tato hráčka dostala jakousi výjimku....no pak tedy všichni předpokládáme, že limit zápasů bude do dalších let zrušen, protože jednak nemá přesný trest a pokud se řeší uděleným výjimky, pak asi nemá smysl vůbec.
Já s Vajdy a naší družinou lazarů vyrážím do Ostravy ve čtvrtek kolem poledne a protože v Ostravě se kromě MČR U11 děvčat koná i MČR U11 kluků a oba Festivaly této kategorie + U12 kluci, vypadalo to, že se půlka basketbalové republiky stěhuje na Moravu a živo bylo už na Hlavním nádraží. Večer se ubytováváme na hotelu, fasujeme kartičky od pokojů a netrvá ani 5minut, když si je hned jeden pokoj zabuchuje uvnitř. Následuje porada a konzumace jídla, jímž byl tým víc než dostatečně vybaven. Super je, že kromě holek výborně funguje i parta rodičů a tak si zorganizovali dopravu, stravu a vlastně prakticky všichni nakonec do Ostravy přijeli s bubny a trubkami.
Naše skupina byla skupinou smrti – hned ráno zostra Hradec. Samozřejmě se čekal rychlý bojovný basket Východočešek a naše porážka. Jenže v tomto ročníku a poprvé, co pamatuji, Hradec nemá žádný elitní tým a my ve skvělé pohodě – i když nervózní, vedeme po 1 čtvrtině 19:5. V euforii zápas dotáhneme do vítězného konce a věříme, že toto vítězství by nám mělo zajistit postup do osmičky. Do nové haly, kde MČR U11 probíhá, se vydáváme pěšky. Nějak jsme ale zakufrovaly a do haly doťapaly úplně hotové. Pak oběd a do hotelu odpočívat. A žádné machroviny v podobě pěší chůze – pěkně trolejbus. V podvečer se do haly vracíme a jdeme na Strakonice. I když na Dianě a Rózině je vidět, že po nemoci nejsou úplně v poho, Marťas hraje s teplůtkou a pod práškama, přestože nám balon pořád někde padá, máme problémy s uvolněním, moc se nehýbeme v postupném útoku, obrana by asi taky měla vypadat lépe, přesto bojujeme do poslední vteřiny a všechny. Naše nasazení nám přináší úspěch v podobě dalšího vítězství a jako vítěz základní skupiny A už víme, že ve čtvrtfinále narazíme na domácí tým. Večer je slavnostní zahájení a poté nás rodiče vezou na hotel, abychom se pořádně na sobotu vyspaly.
Mezitím ale ještě řeším kauzu CL U19. Na sobotu ještě tým postavíme – 6 hráček, ale Romana s hrůzou zjišťuje, na v neděli jsme 4. V sobotu se pak vše řeší dál směrem ke svazu a zápas v Jablonci odvoláváme...a je to tu zase. Chceme nižší soutěže, aby všechny měly kde hrát, aby všechny dostaly herní prostor, aby měly kde hrát mladší hráčky a nakonec to dopadá takto....Před sezónou se počítalo s 15ti hráčkami a na poslední zápas nemá kdo nastoupit. Tedy poslední zápas se kontumuje ve prospěch soupeře, zaplatíme pokutu a reálně posledním vystoupením našich U19 byl sobotní zápas v Počernicích, kde překvapivě prohráváme. A mrzí mě to, protože Romana dělá první poslední, aby tento B-tým fungoval, ale stále se to nějak nedaří.
V Ostravě v sobotu vyrážíme k rannímu zápasu a víme, že nás nic lehkého nečeká. Ostrava bývá tradičně dost tvrdá a tak věřím, že výkon našich marůdků se bude lepšit a že dokážeme ubránit 2 klíčové hráčky soupeře. Trenér domácích tyto hráčky v první půlce rozděluje a každá hraje v jedné pětce. V poločase vedeme +8. Do 3/4 přichází trenér soupeře s taktikou a obě hvězdy dává k sobě s cílem utkání zlomit. Je mi jasné, že to bude hodně těžké, protože naše trápení neustává, ale bojujeme co to jde. A hned úvod třetí části hry vypadá, jakoby rozhodčí uměli použít píšťalku jen na jedné straně hřiště. Během 3min stojí soupeř 10x na čáře trestných hodů, Marťas a Týna 4 fauly. 2minuty před koncem této části hry soupeř score srovnává. Jenže pak přicházejí minuty Sašeny a Týny, na šestkách to máme 6 / 5 a do závěrečné čtvrtiny jdeme s +3b. Zbytek zápasu je už plně v rukách Diany (13b), probouzí se i Róza. Jsme ve čtyřce.
V podvečer nás čeká derbíčko se Slovankou a na řadu se dostávají i naše U19 v Brně. Holky hned v prvním kole čeká těžká Sparta. Na serveru I-DNES se ale lze dočíst, že by se HB mohlo stát černým koněm turnaje. Bohužel se to nestává a po prohře naše holky padají do skupiny 5.- 8.místo. Byla to škoda, protože holky v posledním vzájemném zápase sousedky ze Stodůlek přehrály, ale tentokráte od počátku tahaly za kratší konec.
Ani v Ostravě v podvečer našim barvám osud nepřeje. Přestože ještě ve 3minutě 4/4 vedeme, v závěru má lepší nervy soupeř a dvě jeho klíčové hráčky šňůrou 14ti bodů posílají do finále Slovanku. Nám zbyly slzy, ale ještě nedělní naděje na bronz. Finále jsem hrála mnohokrát, méně častěji o bronz, ale vždy neúspěšně.
Po večeři se ještě stavujeme na diskotéce, pak nás taxi-servis rodičů převáží na hotel a jdeme spát.
V neděli vstáváme v 9hod. Tento čas mně vyhovuje. Chvíli se poflakujeme, pak natáčíme pozvánku a nakonec vyrážíme na oběd. Tam se to celé nějak zdržuje, já koukám na hodinky a s hrůzou zjišťuji, že za 5min máme být na hale a sotva jsme dojedly polévku. Následuje tedy akce kulový blesk – rychle snít půlku jídla, rodiče auta, převoz na halu. Jdeme opět do zelených dresů a proti nám nastupuje Benešov, který jsme v sezóně 2x porazili. Pořadatel zahajuje náš zápas i finále společně představením všech hráček a tak je to pro holky další zážitek. Tribuny praskají, každý klub má obrovský kotel, takže trubky, bubny, chorály. Bohužel nahraný je trenér, neboť nelze kaučovat....Takže občas trenéři běhají do hřiště a snaží se svým svěřenkyním sdělit nějaké pokyny. Většinou marně. Soupeř nás zaskočil, když svojí vysokou hráčku dal do první pětky. Nicméně Kloudy se s tím celkem statečně popasovala a i sama byla aktivní v útoku. Soupeř měl ale bohužel hodně zavřenou bednu, všechny hráčky na hraně, jakýkoli pokus o nájezd byl hned ubráněn 2 – 3 hráčkami a z naší strany pak už jen marnost nad marnost a nic nepadlo. Takže v první části hry se nám vůbec nepodařilo dát koš a soupeř šel do vedení 9:1. Druhá pětka ale patřila nám a v poločase jsme +2b. Byla otázka, jak ustojíme 3/4. I přestože jsme nepředvedly žádný elitní basket, bojovaly jsme a do poslední části hry vstupujeme s 1bodovým náskokem. Soupeř nás nenechává odskočit na větší náskok než +4b, takže 8min je to jen a pouze o nervech. Poslední minutu dává důležitý koš Rózi a jsme +3b. Hned z následného vyhození soupeře získává přihrávku Ágnes a košem nás posouvá na +5b. Jenže minuta je dlouhá, neubráníme nájezd, soupeř dává 1 šestku a po naší chybě a neubránění stahuje 16vt před koncem na rozdíl jediného koše. Beru tajm a posouváme se na útočnou půlku. Cíl je jediný – udržte 14vt míč. Diana dostává přihrávku a dribluje. A zde přesně zafungovaly nervy a nezkušenost holek. Diana driblovala na místě a soupeřka v předpisovém obranném postoji stála 6vt proti ní ve vzdálenosti 3metrů. Pak pochopily benešovské hráčky, že je třeba získat míč, což se následným naháněním Diana skutečně stalo, ale do konce byly 3vt. Soupeř ještě došel ke koši, vypadalo to na 6 faulů a na chvíli se všichni dožadovali šestek, ale jak pak bylo patrné z videa, hráčka vystřelila po čase. A tak mohla propuknout naše velká radost.
Před 14ti dny jsem nás hlásila do Ostravy na Festival. Teď se vracíme z MČR s bronzem. Adele Martynova byla vybrána do all stars. Všem holkám moc gratuluji a moc si vážím toho, že i když to tak úplně dokonale nešlo, dokázaly zabojovat a potvrdily tak, že se sešla skvělá parta holek a rodičů a že když se nikde nic nepo**, tak by nás měly čekat fajn roky.
V neděli pokračovali i U19 v Brně. Nastoupili jsme proti USK a těsně vyhráli. Já tedy mohla sledovat v pondělí jejich zápas proti Chomutovu, kde se hrálo o 5.místo. Viděla jsem půlku a byla trošku zaskočena, že se naše holky nevrací do obrany, nikdo nebojuje... Chomutov nás jasně přejel a já pevně věřím a doufám, stejně tak jako rodiče a další fanoušci, že základní pětka U17 ještě někde v posledních zásobách najde sílu, energii a chuť a dají do letošního posledního víkendu vše a především srdce. Že bude žít lavička a že holky budou umět zúročit náladu, která v týmu je a porvou se o co nejlepší umístění. Celé HB jim bude držet palce.
JEDEN ZA VŠECHNY, VŠICHNI ZA HB.
Naše U19 nakonec obsadili na MČR 6.místo a potvrdili tak toto umístění po základní části. Já osobně si myslím, že můžeme být spokojeni. U19 byla pro roč.04+05+06+07. My máme pouze dvě 04, které se tak v Brně rozloučily s mládežnickou kategorií a Anitě a Martě moc děkujeme, jak HB celé ty roky reprezentovaly. Zbytek týmu, který bude na příští rok ještě doplněn, pojede dál a věříme, že letošní zkušenosti v příští sezóně zúročí. Na to, že ve většině týmů jsou lídry hráčky, které běžně nastupují v ŽBL a my máme pouze 1 hráčku v této soutěži, si myslím, že právě 6.místo je úspěchem. Holkám gratulujeme.
V týdnu jedeme podle rozpisu přípravy, takže jsou tam drobné změny v trénincích. Prosím sledujte a kdybyste našli nějakou blbost, dejte mi vědět. O víkendu jedeme dál. U17 jedou bojovat do Hradce na MČR a na Národní festival do Žďáru jedou U12.
