HB týdeník, aneb očima prezidentky

U11 Mistři ČR, U19 bronz z MČR - obrovská gratulace!!!!; týden od 29.4. a drobné změny !!!!

V pondělí jsme vstoupili do týdne, který pro kategorii U11 a U19, tedy nejstarší a nejmladší hráčky pyramidy, končil vrcholem sezóny – účastí na Mistrovství ČR. Už jen účast na obou prestižních turnajích je velkým úspěchem. Pro 2005 to navíc byly poslední zápasy v mládežnických kategoriích a odedneška jsou „jen“ ženy.

Příprava probíhala především v úterý a ve středu a oba týmy se potkávaly. Když jsem přemýšlela, kterou fotku dát k příspěvku a váhala mezi oběma velkými úspěchy, zvolila jsem nakonec tuto společnou. I když právě ona společná příprava přinesla kaňku na skvělém úspěchu obou kategorií...

Fiaskem skončila soutěž CL U19. Hrálo poslední kolo a náš tým do něj nenastoupil....nebylo dost hráček... Já pochopím porážky a poslední místo v soutěži když vím, že hraju s mladším kádrem, ale nepochopím přístup a nasazení. Pochopím i frustraci z věčných porážek, ale musím najít a pojmenovat „proč“ tuto soutěž hraju a zde „hledat“ posuny - výsledky.  Naštěstí většina omluvenek měla opodstatnění a blbě se to sešlo, ale v řadě případů je potřeba si srovnat jaké jsou priority a podle toho si narovnat život.

A teď z toho lepšího soudku.

Ve čtvrtek odpoledne vyrážejí U11 na MČR do Ostravy, kam se probojovali z 2 místa v Praze. 16ti členný kádr nakonec odjel bez nemocného Ďubíka a s polonemocnou Ágnes a Čerminou. V pátek dopo se jedeme podívat na zápas soupeřů naší základní skupiny – Benešov x Strakonice. Následně se přesouváme na oběd a na halu Ostravské univerzity. Zde proběhne jednoduché zahájení a my už se chystáme na svůj první zápas. Nejsem na MČR poprvé a tak vím, že první zápas bývá plný nervozity.  A potvrzuje se to i tentokrát a první čtvrtinu tohoto duelu prohráváme. Snažím se uklidnit především sama sebe, protože emoce...no přiznejme si, nebyla jsem pozitivní trenér, který s úsměvem na chybu hráčky reaguje shovívavým „nevadí“...byla to zase ta šílená psychopatická Brejlová, která na svoje hráčky řve, neodpustí jim žádnou chybu, pro nepublikovatelný výraz nejde daleko a tuší, že rodiče dětí sotva dýchají, když na jejich broučka ječí nějaká stará tlustá šílená *****a rodiče soupeřů žasnou...jsem stará škola...a i když jsem vždy v závěru výbuchu vše ustála do pozitivního „sendviče“ cukr a bič, věřte, že i mě pak žere svědomí....ale pokud holky tuto Brejlovou přijmou, protože ví, že po zápase je normální :-), pak se dá něčeho dosáhnout :-).

Co mě nejvíce mrzelo, že holky sice věděly, co mají dělat, ale moc to nedokázaly zrealizovat. Druhá pětka ale plně převzala otěže zápasu do svých rukou, soupeř nedal ani bod a v půlce vedeme o 20b. První zápas končí vítězstvím 78:24. Máme zápas volno a čekají nás běhavé Strakonice. V souboji podobných stylů hry máme navrch hned od počátku, ale nepodceňujeme ani vteřinu zápasu. Soupeř prezentuje klasický herní styl Strakonic a ten se mě osobně moc líbí. Vyhráváme 52:27 a do osmičky postupujeme z prvního místa. Pozdní večeře a šup do postele.

Ráno nemusíme vstávat a jen se dohadujeme kdo s kým a kdy když vyhrajeme, či prohrajeme....nemá smysl spekulovat. Jsme na MČR, tedy mezi nejlepšími celky z celé republiky a tak buď na to máš, nebo ne. Po snídani přijíždí „doprovodný tým“ rodičů, kterým patří obrovské poděkování za servis a přesouváme se ke čtvrtfinálovému zápasu, kde nás čeká tým Blanska. A opět pěkný basket se zapojením všech hráček. Tentokráte rozhoduje 1/4, kdy máme lepší její druhou půlku a jdeme do vedení 14:6. Vyhráváme i druhou část zápasu a v půlce jsme +10b. Jenže platí další nepsané pravidlo – na MČR si musíš vybrat jeden zápas, kdy se ti nedaří...a správně, je to tento. ¾ prohráváme 3:4 a tu poslední dokonce 4:8. Nicméně to naštěstí stačí a tak se můžeme radovat z postupu do čtyřky. Následuje oběd a jdeme si odpočinout na hotel...no....hrály flašku, běhaly polonahé po chodbě.... Přijíždí „dopravní servis U11“ a jedeme na semifinále. Sadská s Benešovem hrála v kvalifikaci prakticky stejně, jako my v prvním zápase MČR. Záhy chápeme, že nás čeká hra typu 1 hraje a ostatní na trojce dělají křoví.  Jenže holky jsou už v pohodě, přestože řvu jak blázen, tak to naše „spojení“ funguje. O 10b vyhráváme první část hry a nejvíce, co nás trápí – a to po celou dobu turnaje - že nedokážeme ubránit bez použití rukou...a s tím mě fakt hráčky rozčilují, protože neděláme na tréninku jakou dobu nic jiného, než se snažíme o obranu bez rukou....I v půlce vedeme o 10b a stále se hraje bez střídání. Obě strany ví, že toto je zápas o medaili. Ve třetí čtvrtině stále vedeme a trenérka soupeře začíná střídat – je rozhodnuto. Já ne...a zde nastává trenérské dilema, na které má asi jiný pohled trenér, hráčky, rodiče = fanoušci. Vedeme o 20b.... ale pustím tam holky, co doposud nehrály, udělají 2-3 chyby,  8b pro soupeře, ten se chytne... Omlouvám se všem 2014, které se na hřiště nedostaly, ale tady šlo o všechno. A to je sport a ne nesmyslné tvrzení: „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“....pak můžeme chodit do školy, neučit se, dostávat pětky – přeci se zúčastníme a to je „důležité“.....

V téže době se na Královce odehrává semifinálový duel našich U19.... Proti nám nastupuje Hradec, disponující hráčkami ŽBL. Markéta v roli mé asistentky průběžně zápas sleduje, ale rozhodně nechci vědět nic víc. Žilky z nervů mi zatím praskají jen na ruce, jak prasknou jinde.... Sedíme na večeři a oslavujeme náš postup. Markét stále s mobilem před nosem a já netuším.... Pak je 5vt před koncem. Všichni běžíme k mobilu k Markétě, zatínáme palce, pěsti....porážka o 1b je tím nejbolestivějším, co může být.... Rodiče, kteří stejnou situaci sledují venku před hospodou, nás nakládají a jedeme na hotel. Večerní porada a jdeme spát.

U19 v neděli čeká bitva o bronz. O úspěch, který v HB ještě nikdy nebyl, o medaili v kategorii juniorek, kterou klub ještě nemá. A mrňata čeká finále. Po snídani jedeme na halu a donekonečna se češeme.... Zápas našich U19 a U11 se opět časově prakticky kryje. Proti nám nastupuje SBŠ Ostrava a Markét, když se s hráčkami soupeře potkává na chodbě, tak považuje svoji výšku za handicap. Urostlé hráčky soupeře ale dávají výhodu naší hře. Dobře hrající Paštika a Horyna, za podpory zbytku první pětky – Huntíkovi, Špejzině a Ágnes (statečně hrající i s ATB) nás po první části posouvají do vedení. V druhé části hry soupeř sice na počátku dává 3body, ale to je vše a zbytek patří naší druhé pětce - Saše, Andy, Šulcíkovi, Medě a Jožinovi. A dobře hrají i všechny 2014. A jejich čas teprve přijde - pro příští sezónu jsme vybojovali pro Prahu 2 postupová místa a tak budeme držet palce našim 2014, aby se do nich vešly :-). 

V půlce +16b. Markéta na mobilu...na nic se neptám, co se děje na U19. Do další části hry soupeř přeskládává pětky a po 3/4 vedeme o 20b. Jenže soupeř nic nevzdává a během 2minut závěrečné části hry dává 6b. Vršíme chybu za chybou, soupeř snižuje na rozdíl 11b...tajm...Po něm soupeře zastavujeme, dáváme slepené 3 koše a jdeme na +18b, které již 4min před koncem vypadají slibně. Markéta i nadále drží tajemno s U19 a já nechci nic vědět.... I závěr čtvrtiny patří soupeři, ale čas už hraje v náš prospěch i s ohledem na koš Šulcíka....ještě 2x dává soupeř, ale poslední body do zápisu si připisuje Meďour a na naší lavičce může propuknout první vlna oslav.....JSME MISTŘI ČESKÉ REPUBLIKY.

Zatímco v Ostravě čekáme na závěrečné vyhlášení, kterého se zúčastní i týmy souběžně probíhajícího Festivalu, tak Markéta stále upíná svoji pozornost k mobilu.

A je to tady... Naše U19 poráží Žabiny a z letošního MČR v nejprestižnější mládežnické soutěži, jako jediný tým, který nad sebou nemá ŽBL, si odnáší bronzové medaile. Nejlepší hráčkou týmu je Julie Pilařová a v all stars Tereza Pavelcová. Nicméně vyhrává tým, jeho skvělý duch – a i když tam občas je jiskřivost a rivalita, jen jako tým dokáží to, co holky dokázaly. Poděkovaní i trenérovi Rednovi a velké loučení s 2005 – s Maruškou Holou a Zuzkou Tomanovu, které zde našly azyl během covidu a jsou odchovankyněmi Sadské,  i s Káčou Křemenovu a Terezou Jandovu, které do HB našly cestu ze stejného důvodu, ale ze SoHoPo. Pevně věříme, že na roky „v zeleném“ budou vzpomínat s láskou a my jim děkujeme, že tu byly s námi, stejně tak i rodičům, kteří se stali součástí kotle HB :-).

A zpět do Ostravy....na prvním místě a Mistrem ČR pro sezónu 2023/24 v kategorii U11 se stává HB Basket Praha. Holky nastupují jedna po druhé a v hledišti vidím dojaté pohledy rodičů. Měli úkol- pokud jasně povedeme – sežeňte nůžky, protože se stříhá síťka. Když ten okamžik nastal, dostala Markéta nůžky na manikůru... to by ale naprosto trumflo stříhání síťky Zahrady z Královky, která pižlala jako levák nůžkami pro praváky síťku asi 20minut :-). Situace se nakonec vyřešila a můj krk a potažmo moji pracovnu ozdobila síťka z Ostravy. Bohužel ne na klasickém poháru, ale na skleněné ...váze???.... Holky přebírají medaile. Nejlepší hráčkou týmu byla vyhlášena Agáta Pašková a v all stars byla Saša Shelest. A ta se následně stala i MVP turnaje.

Gratulujeme všem hráčkám obou ročníkům, trenérům, kteří se na tomto úspěchu podíleli, rodičům, kteří nás věrně podporují a skvěle fandí, sponzorům, kteří nám pomáhají finančně.

A jen pevně věřím, že škraloup, který vznikl mezi U19 a U11 je pouhým nedorozuměním. Že od U11 to bylo pouze „hecování“, kdo přiveze jakou medaili a ne drzost a arogance a že U19-tkám trošičku chyběl nadhled nad výroky dětí. Všem vám bije stejné HB-srdce, jste jedna rodina a ta drží při sobě. V dobách zlých i úspěšných. A já jsem znovu a právem na vás na všechny strašně pyšná a jsem nesmírně šťastná, že jsem mohla tyto okamžiky prožít s vámi všemi. Děkuji.

POZOR – drobné úpravy na tento týden: ÚTERÝ, STŘEDA ČTVRTEK