týden 12.2. - 18.2.
Díky jarním prázdninám a přeložené ŽL U14, jsem urvala další volný víkend. Tedy volný…sice mě šéftrenér nikam neposlal, ale dobrovolně jsem se nominovala k zápisu, resp. k foťáku….Jsem takový otrok s titulem prezidenta… Za stolkem mi to šlo výrazně lépe, než za čočkou fotoaparátu. Někde je něco s mým foťákem špatně a tak sice předkládám fotky, ale v hodně snížené kvalitě.
V sobotu na Aritmě zahájily ženy proti vedoucímu týmu tabulky – Pastelce Ml.Boleslav. Zápas byl rozhodnutý hned v ¼, kdy soupeř důrazně bránil, v obraně zdvojoval a hodně rychle hrál dopředu. My dělaly hodně zbytečných chyb. Že nás přehrály zkušené hráčky v postupném útoku, resp.pod košem, to se asi dalo čekat, ale že nás starší hráčky uběhají, to bylo smutnější. Po přestávce naše holky trošku přitlačily a je škoda, že tyto herní zkušenosti nedokázaly využít v U19.
U17 v sobotu hostily Strakonice. Soupeř se po XY letech potácí na dně tabulky. Dost možná by tomu bylo už loni, ale tam rozhodla dvojička, kdy se nám zdravotně družstvo rozložilo a soupeř utkání neodložil. Holky hrály přesně to, co herní projev týmu charakterizuje. Aktivní obrana malých hráček s maximálním důrazem a nasazením a v postupném útoku využití dvou nejvyšších hráček. Co si přát víc??? K tomu bezva parta. Holky „nahoře“ jezdily jak šílené a byla radost se na ně koukat. Pod košem kralovaly naše podkošové hráčky a to nejen na doskocích, ale i několikrát předvedly skvělou spolupráci mezi sebou. V druhé části dostaly prostor všechny hráčky a svojí premiéru si odbyla Klára. Její první extraligový koš byl takový dívčí alley-oop. Doskok a střela hned ve výskoku.
V neděli první hrály U17 a bylo to „stodůlkovské“ derby. Bohužel na Spartu „hrát neumíme“. Výšková převaha byla více než markantní a k tomu nám chyběl Juhász. Soupeřovy hráčky se sice tvářily hodně otráveně, ale my na jejich tvrdé lokty a jednoduché akce nestačily. Soutěž je letos opravdu hodně vyrovnaná a tak jsme v sobotu večer byli na 4.místě, v neděli už na 6.
Hala se vyprázdnila a k utkání s Kralupami nastoupily ženy. Tak zde byla výšková převaha ještě doplněna váhovou převahou soupeře a opět výrazně větší zkušeností. Holky bojovaly, ale soupeř je prostě a jednoduše pod košem totálně převálcoval, stejně tak na úspěšnosti střelby. Jedinou naší výhodou měl být náš věkový průměr, který nabízel možnost soupeře „uběhat“. Tam je třeba si přiznat, že tomu tak rozhodně nebylo (a to soupeř hrál v 6). Přesto se mi ale ženy o víkendu celkem líbily. V obou zápasech narazily na výrazně zkušenější soupeřky a čelily tomu statečně, co síly dovolily.
Tento víkend jsem to čekat nemohla, jsou prázdniny, ale tak mě tak napadlo....... kolikrát se naše žákyně – minižákyně, byly podívat na zápas žen, nebo na extraligy U17 ???? No tak třeba příště.
