VICEMITŘI ČR U12
28. + 29.4.
Před týdnem v mém obýváku vlála HB vlajka a bouchal jeden šampus za druhým. Celá rodina slavila titul. Tuto neděli večer sedím doma sama. Šampus si popíjím v tichosti, vlajka stále vlaje a my jsme „JEN“ vícemistři. Koho by taky zajímalo druhé místo, že. Néééé, oni mě v tom nenechali, ale Kudějovci mají práci se svatbou a Márty ladí formou s U15 na MČR. A ze stříbra máme radost všichni :-).
Všichni toho máme až nad hlavu, neboť Národní finále U12 bylo hodně náročné. Nemám nic proti tomu, aby se turnaj hrál za účasti 16-ti týmů, naopak, ale asi by bylo dobré turnaj protáhnout o den. Odehrát 6 utkání během 3 dnů je pro děti velký masakr. Zejména pak poslední den, kdy jsme příkladně my odehrály v 8,30hod semifinále a ve 14,30hod finále. Většina dětí má za sebou NF U11 a celou řadu čeká za týden NF U13. Do nabitého programu je třeba zahrnout přechody na ubytovnu, haly, jídelny. My jen v sobotu nachodily 8km.
Jaká byla naše cesta za stříbrem? Náročná, o tom žádná.
V pátek jsme začaly proti Jičínu. Byl to náš nejhorší výkon v celé sezóně. Zejména ve 4 čtvrtině to vypadlo, že to poslední, co nás zajímá, je obrana. Nicméně všichni víme, že první utkání na MČR jsou vždy hodně psychicky náročná. Vítězíme o cca 20b. Přesouváme se přes celé Klatovy k utkání proti Olomouci. Tušíme, že základní osou soupeře jsou děvčata, která jsme minulý týden porazily na U11. Pár bodů chybělo k tomu, abychom daly kilo. Výhodnou tohoto utkání bylo, že si zahrály všechny holky. Pak už bohužel došlo k tomu, že se sestava hodně zavřela. Tak strašně nerada to dělám, ale někdy to prostě nejde jinak. Bohužel sport je tvrdá „disciplína“ a když ve vzduchu visí medaile, jde všechno stranou. Jdeme se ubytovat…tedy vezeme se a díky rodičům, kteří se o nás postarali a kteří nám tvořili skvělou kulisu a zázemí během celého turnaje. Zejména je pak třeba vyzdvihnout pana „zajíce“ Ryšavého, který bravurně zvládl finálové utkání. Kateřina v pátek odjíždí na utkání žen do Plzně (mimochodem nebylo vítězné) a já s děvčaty vyrážím na slavnostní zahájení. To, že holky během cesty hrály jakousi hru, kde „BOMBA“ znamenala praštit sebou na zem, cosi jiného pak vylézt na plot, to bylo sice náročné, ale „dala“ jsem to. Pak jsme si s děvčaty vyjasnily některá pravidla slušného chování a zařadily se do zástupu účastníků. Zahájení tentokráte nebylo doplněno takřka pravidelným vystoupením místních mažoretek, či jiných kulturních skupin pořadatelského města, ale vyhlašováním úspěchů malířů a keramiků. Můj apel na chování se projevil v době, kdy byla hrána státní hymna a naše holky (jako na U11) se jako jedny z mála otočily čelem k vlajce.
V sobotu ráno pokračujeme zápasem ve skupině, kterou zatím vedeme. Vary mají jasně spočítáno, jak by měl výsledek vypadat, aby je posunul na 2.místo. Je to sice moc fajn, ale my nehodláme nic ponechat náhodě. Vyhráváme a do čtvrtfinále postupujeme jako vítěz základní skupiny. Jdeme na oběd a děvčata se následně dožadují odpočinku. Jsme tedy lidumilové a souhlasíme. Já s Káčou ležíme v posteli a jen trpělivě posloucháme řev, lítání po chodbě a třískání dveří. Tedy odpočinek v provedení našich hráček. Takže konec, sladit oblečení a za krásného počasí vyrážíme do parku a jdeme se fotit. Role modelek holky bavila a tak na fotogalerii najdete ty nejlepší fotky. Pak se přesouváme do haly. Tam už končí legrace a čekají nás Pardubice. Jenže pipky jsou už v pohodě. V první pětce otěže rozehry přebírá Marťa, s Terezou si dokáží připravit výhodné kombinace, které obě využívají ke hře jedna na jednu, pod košem bojuje Aneta, zodpovědně hraje Ríša, Ema J.se nebojí najet a Berny využívá své chytré nápady. Ema B. plně řídí hru druhé pětky, Pilarku nelze zastavit, Milda se trápí, ale přesto bojuje, Štenci taky „umí“ víc, ale maká a zmatkař Véča se snaží počet svých zbrklostí minimalizovat. A všechny střídající hráčky odvádí maximum. No né, tak zase zahaleno v růžové barvě to úplně nebylo, chyb bylo hodně, ale jak říká Márty „jsou to děti“. Máme hodně ztrát na přihrávkách, ale je to ve snaze využít pivoty, ve snaze poslat přihrávku do brejku (rychlého protiútoku) či ve snaze využít náběhu ze slabé strany. Pozitivní na tom je to, že se hráčky o pokyny stanovené trenérem snaží, negativní to, že to ještě ne vždy dokážeme udělat pořádně. Ale ještě není všem dnům konec, velký basket nás teprve čeká. Po vítězství nad Padrubkami víme, že jdeme do čtyřky. A to obecně bývá základním cílem na MČR. Ale pak…když už čtyřka, tak přeci medaile…
Sobotních dovednostních soutěží se neúčastníme. Po 4 zápasech, s vědomím, že v 6,15hod ráno vstáváme, po večeři v 19,30hod, mě připadá účast na této akci zbytečná, skoro až nevhodná. Raději si děláme pyžamový večer a zalézáme do postele s tím, že ráno, v krutých 8,30hod, se hraje o medaile.
Opět využíváme taxi-služby HB rodičů, necháváme se odvést na snídani a následně do haly. My s Káčou se ještě po snídani vracíme na ubytovnu pro vlajku a zde ještě v pohodě snídají Strakonice. Naše holky si již v hale BK zodpovědně malují „ksichtíky“ a navíc všem fanouškům. Všichni víme, že se hraje o „jistotu placky“. Nikomu ještě nevymizela vzpomínka na easter cup. Není to ani trošku jednoduché. Po celou dobu utkání jsme v mírném vedení. Tu vyšším – uklidňujícím, tu menším a nervozita nám rázem svazuje ruce. Není tomu jinak ani na protější lavičce. Počet našich ztrát je alarmující. Nervy pracovaly doposud, ale nyní vypuká ohňostroj. Ťuk ťuk, ťuk ťuk, ťuk ťuk… Vybavují se takové „nesmysly“, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, že prohrát se dá, ale se ctí, že … a Márty by zase řekl „jsou to děti“…. a má pravdu. Jsou to děti, klademe na ně skoro nesmyslné požadavky, tlačíme je někam k „našim“ ambicím, radíme co by měly, co neměly… Holkám jsem „nařídila“ „tabu“ a tím je hlediště. Ony se plně musí koncentrovat na „svoji práci“ a ne sledovat, kdo mává vlajkou, kdo dává rady, kdo se usmívá, či mračí. A jsem moc ráda, že jsem neslyšela „povzbuzování“, jako z ostravského kotle : Kam přihráváš !!!, co to děláš ???, proč nebráníš….. Jsou to děti. Mají dost toho, co „jim nandá trenér“ a od rodičů čekají fandění, povzbuzování, pochvalu a pohlazení. Ťuk ťuk, ťuk ťuk….před lety jsme si zavedli, že si jdeme s rodiči plácnout. Bylo to naše, ale know-how na to nemáme :-). Ale na ťuk-ťuk si know-how dávám :-). Blíží se konec zápasu. Vedeme 2min před koncem o 7b. Hraje se o vše a koš už nepadá ani na jedné straně. My ještě dáváme 2 šestky a radujeme se z toho, že z Klatov určitě jedeme s plackou.
Následuje převoz na ubytovnu a oblíbený úklid. Ještě než si pro nás přijedou rodiče, stíháme přípravu na utkání. A to na téma „jak čelit zdvojování - ztrojování“. Jsem trenér amatér, ale troufám si říci, že s mnoha zkušenostmi. Minižactvo má jakási svoje specifika -obránce nesmí stát v bedně více jak 3vt., neplatí střela za tři body, nesmí se clonit. Jenže jsme v Čechách a vždy se někde nějaká vychytávka vedoucí k vítězství najde. Obránce stojí na hraně bedny – odborné hlediště křičí, že se brání zóna (jednou jsme toto museli udělat taky a fakt mě to netěšilo, protože to ještě navíc nebylo dobře provedeno). Zdvojení - týmy ještě nedokáží v U11 a 12, možná i 13, překonat. Tedy něco, co tým k vítězství dovede, ale je to takové….nevím… Ale jisté je, že právě zdvojení o výsledku finále rozhodlo. My nic neponecháváme náhodě a na zdvojení – ztrojení, se řádně připravujeme. Jako trenér nepoužívám tabulku, neboť v minižactvu mi to připadá skoro směšné. A ctím vyprávění tchýně mého syna o trenérovi, jemuž bylo v Klatovech popřáno hodně zdraví k 85 narozeninám – k čemuž se jménem HB Basketu připojuji. „Pan Vondřička (viz googl), nikdy neměl tabulku, dořval nás a dovedl nás až k titulům“. Udělala jsem tedy výjimku a připravily jsme se na zdvojení. Nakreslila jsem to, postavily jsme to na dvoře ubytovny a s flaškou od coly jsme cvičily, jak press na 3 přihrávky překonáme. Bez obrany se to podařilo vždy :-) :-) a byly jsme spokojené.
Odjíždíme na halu Čapkova a sledujeme boj o bronz, v němž vítězí děvčata ze Strakonic. Ostrava pojede přes celou republiku s bramborovou medailí. A pak přichází naše velká chvíle. Jsme v pohodě, víme, že favoritem jsou hradecké lvice a my můžeme jen překvapit a odehrát důstojný duel. První pětka přesně plní pokyny přípravy a zdvojení soupeře výborně přehrává. Po ¼ plichta. Druhá pětka naopak na zdvojení pohořela a v poločase prohráváme o 7b. První pětka ale opět dotahuje a do poslední části hry se jde za vyrovnaného stavu. A opět se nám úplně nedaří. Soupeř jde v 7min do vedení o 14b a je jasno. Chuť finále se vyzkoušely všechny hráčky a dokázaly jsme stáhnout na příjemný rozdíl 10ti bodů.
Do all stars pětky byla vybrána Tereza Nováková a nejužitečnější hráčkou týmou byla zvolena Julie Pilařová.
Slaví soupeř. Ale my se rozhodně nemusíme za svůj výkon stydět. Přebíráme stříbrné medaile a máme radost. Následuje řada společných fotek a pak si holky přebírají svoji zlatou medaili od rodičů, protože pro nás jsou ty naše holky zlaté. Moc jim děkuji, byl to super rok. A moc děkujeme i do Kladna a do Slaného, jejichž hráčky patřily k oporám našeho celku a společně s našima holkama vytvořily skvělý vícemistrovský tým kategorie U12.
Tento týden máme PO a ÚT volno. Od ST se opět trénuje podle aktuálního rozpisu. Přestaneme běhat a budeme si už jen tak sportovně užívat.
