týden 15.10 - 21.10.
V PONDĚLÍ BAZÉN.
V ÚTERÝ NENÍ TRÉNINK 07+08 NA ARITMĚ – HRAJEME PŘÁTELÁK V BENEŠOVĚ.
V pátek místo tréninku 06+07 plánovaná akce - viz zpráva od Ireny.
Takových víkendů víc a šlehne mě. Ještěže „holtra“ mi dali na trénink a ne na víkend. To bych musela asi hradit rozbití přístroje.
Celé to začalo v pátek, kdy U14 předehrávaly v Plzni. Po ¼ to bylo zralé na hození ručníku do ringu. Druhá pětka si hrábla a dotáhla na minus 8. No a tím to skončilo. Zbytek utkání měl jasný děj: neplodný útok – ztráta – soupeřův rychlý protiútok – zakončení. A když to nevyšlo takto, pak zaúřadovala soupeřova pivotmanka. Minus 23b sice nic moc, ale musela jsem holky pochválit, že poprvé v této sezóně jakž-takž bránily.
V sobotu jsme pořádali turnaj PP U12 na Proseku. Mým snem bylo po turnaji odjet domů a v plné polní nastoupit k žehlícímu prknu. A hlavně nevidět nějaký další basket. No dopadlo to jako vždy. Po turnaji jsme s Káčou přejely na Aritmu a byly tam do večera. V U12 přišlo k odhalení pravdy. Prvním soupeřem v sezóně nám byla Sparta. Naprosto jednoznačně nás přehrála pod košem, ve hře 1:1 a já se opravdu za výkon svých hráček styděla. Bez bojovnosti, nasazení, důrazu, BEZ OBRANY. Tak tak se opravdu hrát nedá. Nemyslím si, že bychom nestačily v obraně kondičně, ale hlavou…. Musím konstatovat, že jsem byla opravdu, ale opravdu hodně……rozlobená. V druhém utkání s USK to vypadalo dost podobně. Neuvěřitelné chyby v obraně. V útoku je nezbytné, aby se zapojily další hráčky (no možná by stačilo, kdyby se zapojily alespoň v obraně…), ale to se bohužel nepodařilo, resp. minimálně a to myslím hodně minimálně. Utkání rozhodla paní Pilařová, když zcela oprávněně rozhořčena zakřičela ve 4.min 4/4, za stavu minus 1b „tak už hraj“. Tím nastartovala Julii a ta 8b za 2min rozhodla utkání. Bylo mi zle. Projev hráček je výsledkem práce trenéra. Pak ale Káča připomněla, že nasazení, koncentrace a výkon hráček na tréninku je opravdu hodně žalostný. A to, že se tam 4x týdně vztekám, je asi oprávněné. Ne, že by to holky nějak rozhodilo. Když udělají chybu odkývou, že ví, kde je problém a následně udělají 3 úplně stejné. Nic, tentokráte mé srdce vydrželo a tak jsem mohla sledovat na Aritmě utkání extraligy U17. Holky bojovaly se Slovankou do poslední minuty, ale chyběl tomu kousíček. Nicméně v hale bylo „vyprodáno“, skvělá kulisa a dobrá nálada. Hala se vyprázdnila, ale my s několika fanoušky zůstali na HB ženy. Nutno přiznat, že holky makaly, ale i Strakonice B byly nad jejich síly. Dopoledne utrpěly porážku i naše U17 v DL s Kladnem.
Pár hodin spánku a hurá opět na Prosek. Na Aritmě v průběhu dne svojí první letošní výhru zaznamenávají U17 v extralize, když poráží Pardubice. I v DL U17 si holky zapsaly další vítězné utkání a porazily „o parník“ (40b) Vary. HB ženy prohrály i tentokráte a to s Plzní. No a na Proseku nebylo veselo. Předpokládala jsem, že s výkonem, který děvčata předvedla v sobotu, dostaneme s výborně bránícím BŠ pěkně nařezáno. Naštěstí ale některé hráčky pochopily, že se musí více zapojit do hry, zlepšilo se nasazení, ALE OPĚT PRŮ… V OBRANĚ. Dám nějaký pokyn – úkol a hráčky opakovaně nebyly schopny jen splnit. Utkání bylo upraveno co do složení pětek, neboť Martina plánovaně dorazila až v půlce zápasu. Závěr utkání byl taktickou hrou tajmů, trenérských nápadů a naplnění těchto pokynů. Zde byl soupeř úspěšnější a my si museli ochutnat tu nejsmutnější porážku o 1b. Můj den zdaleka nekončil a vyrazila jsem si na výlet do Varů. Cesta byla opravdu velkolepá, většinu času jsem strávila někde na semaforech a v kolonách a má nervová soustava byla nepřetržitě pod obrovským tlakem. Pro U14 jsme připravila velkou změnu a to v podobě složení pětek a to především s ohledem na úvodní čtvrtinu. A ejhle, změna přinesla své ovoce. Jak se neslo v kuloárech haly, domácí tým předpokládal výhru o 80b (tedy o dva parníky). Nevím, kde je zakopaný pes, zda soupeř hrál špatně, nebo naše holky pomalu začínají hrát basket, ale po ¼ jsme vedli. Plichta v půlce, minus 6b po ¾ a ve 4.min 4/4 minus 3b. Trápil nás doskok, ale postupně jej holky nahrazovaly bojovností a tentokráte jsme i útočily. Do repertoáru našeho útoku se dostala i střelba ze střední vzdálenosti a daly jsme i 3 trojky. To vše selhalo 5min před koncem utkání a my nakonec prohrály o 14b. Cesta domů byla poklidná. V dlouhé koloně jsem se postupně asi 2hod sunula do Prahy a měla dost času o všem přemýšlet….
