týden 26.11. - 2.12.
Nevím, kolik takových idiotů trenérů se ještě v českém basketu pohybuje, ale já mezi ně patřím určitě.
V sobotu se opět projevil první stupeň mého počínajícího Alzheimera.
Ráno hrály U14 na Slovance. Po své rezignaci u týmu jsem jela podepsat zápis. Rezignaci jsem podala poté, co Kateřina s týmem v minulém kole získala nečekaně 4 body do tabulky. Jak se ukázalo, rozhodnutí to bylo více než správné. V úterý jsme o tom s holkama žvanily a já řekla, že dále s nimi bude jezdit Káča. Že je to strašný, že jsem je to vše naučila, že pak přijde Kudějová a já jsme za blbce. Nejmenovaná hráčka ES konstatovala, že jsem jim to vlastně doposud kazila. Se slzou v oku jsem upřela pohled na přítomné 07 a konstatovala, že mi zbyly ony. A další nejmenovaná hráčka JK s naprostým klidem položila otázku: „a to to teď budeš kazit nám????“. No, ještě štěstí, že mě chtějí 08, jinak bych si jako trenér už ani neškrtla.
Nicméně hrálo se od 9hod, a tak jsem si tak naplánovala, že přijedu na 8,30. Věděla jsem, že od 11,00hod mám ŠPUNTY, v Ječné, kde nelze nikde parkovat. V pohodě jsem do poločasu fotila (další funkce, která mi ještě zbyla) a pak že vyrazím, v poho zaparkuji na Karláku, dojdu do Sokola a převezmu tým. Když jsem v 10,05 projížděla kolem Hlavního nádraží, začalo mi v hlavě svítat. Já jela ideálně, ale na 10,45hod. Sraz byl v 10,15hod…no, Alzheimer. Takže změna plánu - brutálně zaparkovat na prvním místě na modré zóně a ve vestibulu jsem byla v 10,10hod. Holky přišly všechny a tak jsme vyšly – já asi 5min po mých hráčkách, do 4patra, kde je hala.
Akce ŠPUNTI je organizována Pražským svazem, letos 2 rok a je určena pro začínající hráče. Program je jednoduchý. Společné rozcvičení, 3x3, soutěže, finále 3x3. Já byla na této akci poprvé.
Společné rozcvičené byla jakási „baba“. Plná, leč tichá tribuna koukala, moje hráčky vypadávaly mezi prvními. Ale v jednom kole celou soutěž vyhrála naše kapitánka Ema Angelovská :-) !!! Pak přišla hra. My nastoupily proti Slovance. Nevím, jak ostatní týmy, ale my rozhodně přijely s úplnými nováčky. Holkami, které od září chodí 1x týdně na školní přípravku a v říjnu některé začaly chodit ještě 1x týdně na společnou přípravku. Všechny, krom kapitánky, která začala chodit loni na jaře a již má „v nohách“ soustředění, stály prvně na hřišti. A hned 3x3…v týdnu jsem to s nimi trénovala a nevím, zda zrovna 3x3 není na jejich první akci velká pecka. Když jsem děti posílala do hry, přišly na tréninku otázky: zelená – „který koš je náš??“ – modrá: „ a náš????“ No, nějak jsme to zvládly. V prvním utkání jsme prohrály o koš. Holky bojovaly, ale nebylo to ještě úplně ono. Pak přišly soutěže. První kolo bylo pojato na téma „seznamte se děti mezi sebou“ a týmy byly složeny z hráček všech 4 účastníků. Některé naše hráčky se prvně viděly mezi sebou a tak seznamování s cizími týmy nebylo pro nás na pořadu dne. Myslím, že až budou mít fb a opravdu proti sobě odehrají 5 sezón, znát se budou zcela určitě. Bohužel toto rozdělení vlastně ani moc neumožnilo fandit. Pak přišly ale týmové soutěže a žíněnka. Dostala jsem před turnajem jakési varovaní, ale nečekala jsem, že to fakt proběhne. Nejprve soutěžily týmy (a nám trošku chyběl hlas našich fanoušků) a pak společně s trenérem. A nyní se dostávám k té idiocii. Ve svých 50 letech jsem šla pochopitelně s týmem do soutěže. Hráč běží, naskočí na žíněnku a tím ji posune vpřed. Štafetově pak pokračuje stejným způsobem trenér, pak hráč, pak trenér…. No, první moje taktika naskočit a stát a posunout žíněnku, byla opravdu mimo mísu. Naskočení na kolena jsem zavrhla okamžitě, neboť bych už nikdy nevstala. Tedy přišla varianta skokem lehnout…skok jsem vyřadila. Předně hrozil propad o 3 parta do Fügnerova sálu a skok plavmo bych určitě nepřežila. Takže jsem se zhroutila na žíněnku, ta se sotva pohnula, já jak mátoha vstala a v pantoflích jsem „sprintovala“ předat štafetu. No, že jsme byli poslední ani nemusím zdůrazňovat (zase to těm dětem kazím…), neboť soupeři měli trenéry jiné věkové a váhové kategorie. Takže takto vypadá trenér - idiot, v 50 letech..
Následně proběhlo 3x3 o umístění a my nastoupily proti Spartě. Zde jsme chvilkami skvěle bojovaly, ale chvilkami nic moc. A útok…to byl trošku zádrhel. Poměrně dlouho jsme kroužily kolem (evidentně tento tým bude skvěle hrát postupný útok), ale nikdo nechtěl ke koši. Tam nám dravost chyběla.
No nevadí, není důležité vyhrát špunty, ale až zápasy, kde se bude o něco opravdového hrát. A na to se zcela určitě připravíme a budeme bojovat jak o život.
S hrůzou a zcela vyčerpána, s hlavou plnou rýmy jsem slezla ty 4 patra a s napětím šla k autu. Bude? Nebude? Nebo jen lísteček? (už mě odsud jednou odtáhli a tak jsem alespoň věděla, kam pro auto jet…).Auto bylo na místě a bez vzkazu. Super.
Sobotní výsledky HB: U14 Slovanku B porazily o cca 60b, v EL U17 holky na KP v Brně o 9b prohrály. V DL U17 naše hráčky doma také porazily Slovanku B a v KP U13 jsme 2x prohrály v Benešově. A zaznamenali jsme zde …no možná i první v historii klubu, ale zcela určitě první u minižatcva v klubové historii, technickou chybu hráčky !!!
V neděli začínáme opět na Slovance v U14, akorát tentokráte proti domácímu „A“týmu. Stejně jako v sobotu nás trápila úspěšnost střelby z podkoše a obrovské množství zbytečných ztrát, zejména na přihrávkách. V ¼ jsme nedokázaly ubránit hru přes soupeřovu pivotmanku. Pak jsme hrály dobře a když už bylo na soupeřově lavičce jasno, že to s námi nebude tak jednoduché, přišla jakási zdvojovaná zóna a tam jsme pohořely. Prohra sice o 20b, ale s pochvalou. Utkání DL U17 proti Nuslím, kde jsme s Káčou psaly zápis, bylo...takové nemastné, neslané, bez emocí, ticho na lavičce, v hledišti, na hřišti…ale vyhrály jsme. Šmoulata hrála na PORGu a jak psala večer Hedvika, 3x porážka. Holek bylo málo, většina po nemocích, hrály 09. Opět nutno podotknout, že zde především sbíráme zkušenosti. V Brně holky U17 prohrály i na Žabinách, asi o 12b. Nějak jsme od týmu letos čekali více. Ale chybí Nela, chybí pivot, chybí zkušenosti z EL U19, kterou nemáme, chybí střelecké tréninky a možná i trošku nasazení v tréninku....
