týden 25.3. - 31.3.
Víkend měl přinést rozuzlení v soutěži U11 a U19.
Je sobota večer, já sedím doma a zpytuji svědomí. Na prohře U11 jsem měla lví podíl. Několik prvních chyb hráček, mě rozběsnilo natolik, že jsem nekaučovala, ale nadávala. No a to je obrovská chyba. Ovšem moje svěřenkyně hned od úvodu předváděly něco, co se s klidným přístupem nedá zvládnout. S BŠ jsme prohrály o 15b, bylo to na ručník a pak utéct kanálem. Výkon našich hráček a tím bohužel nyní myslím zejména opory týmu, byl dost zoufalý. V půlce jsme byly +1b. V druhém poločase to bylo jen horší a horší, zmar, zoufalost, neschopnost, trápení. A tak se nakonec radoval soupeř, nejen z vítězství v PP, ale i z postupu na NF. Po pauze jsme nastoupily proti Slovance. A jako polité živou vodou. Agresivní obrana, aktivní útok. Jenže to trvalo pouze 4min. Pak už byl soupeř rychlejší, bojovnější a dravější. Druhá pětka předvedla, jak to vypadá, když to prostě nejde….kdybychom daly půlku toho, co jsme nedaly, vedeme v poločase o 15b. Trápení pokračovalo ve 3/4 a ještě 4min poslední části hry. Pak jsme se utrhly a mohly se radovat, že druhé trápení naštěstí skončilo vítězně. S ohledem na standard jednotlivých hráček je třeba si přiznat, že tentokráte selhaly opory a naopak musím pochválit ostatní hráčky. Ovšem nejsilnějším pocitem je zklamání, smutek.
Vůbec jsem nebyla schopna se s tím smířit. Ne s porážkou, to se prostě ve sportu stává a soupeř byl lepší. Strašně mě trápil předvedený výkon…. Ano, mohla bych teď tady vyjmenovávat všechny, které z nejrůznějších důvodů nemají natrénováno, ale to nic nevyřeší. Nicméně hodně může ovlivnit, ale s tím nic neudělám. Hráči hrají to, co je trenér naučí. Pak je třeba si přiznat, že jsem trenér zralý na vyhazov.
Přejela jsem na Aritmu. Tam v půlce zápasu naše NRL U15 hrály s Benešovem plichtu. Byla jsem pak svědkem zlomu a holky asi o 15b vyhrály. A musím přiznat, že nově naordinovanou hru v řadě případů předvedly ve velkém stylu.
Márty pak přijel na U19 a hlásil, že U15 v Hradci prohrály o 20b, ale s výkonem byl spokojený.
U19 ve finálové skupině, v boji o postup do baráže, narazily na favorita. Chomutov nás nemilosrdně rozsekal a to již během 1/4 . Silovější a vyšší soupeř byl opravdu hodně nad naše síly.
Tento článek mimořádně dopisuji až v pondělí. Včera jsem byla večer úplně grogy a neměla jsem sílu vůbec na nic. Neděle přinesla dva stejné příběhy – našich nejmladších a nejstarších hráček. Dva příběhy, kde se o „osudu“ sezóny rozhodovalo v posledním zápase. A skončily úplně rozdílně. U malých holek přišly slzy radosti, u velkých pak zklamání.
První nedělní utkání hrály U11 na Žižkově a to s domácím celkem. Ten byl tradičně v 8 lidech, naše lavička byla nacpaná k prasknutí. V U11 jsme momentálně ve fázi lehké přestavby družstva. 2 hráčky skončily, ale vytáhly jsme z přípravek jiné 2 a po 1/2ročním zranění se 1 vrátila. Takže z 15ti hráček byly 3 nováčci. Z ostatních zhruba polovina díky zraněním, nemocem, horám, jiným aktivitám a školám s prachmizernou docházkou za poslední měsíce. Všechny nové a mladší hráčky dostaly velkou minutáž se sokolkami, protože bylo jasné, že v následujícím utkání s USK, se rotace střídajících zúží na minimum. A musím říct, že mi všechny udělaly radost. Po nedělním výkonu, kdy jsme si brutálně přibouchly dveře na NF, jsem už s vítězstvím nad USK ani nepočítala a postavila situaci do roviny, že je po všem. A protože já „jsem“ dítě štěstěny (nechci si ji rozhněvat, ona u mě stojí, ale pořád mě zkouší, co ještě vydržím…), přišel před zápasem Komár s tím, že zvrací. No a rázem z mé zářné pětice zbyla čtveřice. Komár se sice statečně posadila na lavici s tím, že v tom holky nenechá a bude hrát. Já to ale odložila na druhý poločas a když během tohoto prvního párkrát zaběhla na WC, bylo jasné, že holkám bude jen držet palce. A my hrály „za Komára“. Jak jsme hrály, kdo dal body, si tradičně přečtete v hodnocení u zápasu samého (stihnu tak v PO večer). Blížil se závěr. My 1min před hvizdem vyhrávaly o 9b. Bylo jasno. Celá naše lavička stála na nohách, stejně tak jako diváci a nadšení nebralo mezí. Vypadalo to, že jsme vyhrály titul Mistra světa. Jedna z fanynek USK mě sice po utkání upozornila, že nám hodně pomohli rozhodčí, ale to pardon. Rozhodčí pískali hodně, což nebývá v U11 zvykem, ne se všemi rozhodnutími jsem souhlasila, ale rozhodně pískali spravedlivě. Zklamání asi bylo u soupeře velké, že si vyžádali ověření soupisky, zda náhodou Elen není 07….no fakt není…. My po Anetě máme druhou vysokou hráčku v dějinách HB :-). A obě se stále zlepšují, z čehož máme obrovskou radost. Přiznám se, že i v nedělním utkání s USK jsem byla trenérem – psychopatem, který uvnitř bublá jak papiňák a jediné vypuštění páry realizuje snůškou nevhodných slov. Holkám jsem se snažila vysvětlit, jak to je, že už asi jiná nebudu a ať mě ignorují, nechají vybublat a neberou si to osobně. Snad to pochopila i další generace J. Ony ale dobře ví, že když je po zápase, jsem jejich kamarádka a je dobře, klid a smích.
Plna euforie jsem rychle naskočila do auta a jela na Aritmu, kde jsem ještě odpo koučovala KP U13. Mezitím jsem letmo mrkla na mobil a zjistila, že naše U19 klíčové poslední utkání s Plzní prohrály. Tímto se přání postoupit do baráže o EL U19, po velmi úspěšné sezóně v DL U19 stalo jen snem. Asi není žádným tajemstvím, že já osobně moc o EL U19 nestála. Přineslo by to řadu problémů, které nevím, zda bych dokázala v našem malém a amatérském klubu vyřešit. Nemáme zázemí, vhodné tréninkové prostory, trenéra, hráčky a především peníze. Pokud bychom postoupily do EL, pak by musela být i DL pro mladší hráčky a to v součtu znamená přičíst 70-80tis. A klub by se tak hodně přiblížil k profi sportu, protože by bylo i nutné navázat I.ligou žen. A bojím se, že to bychom vše nedokázali. Nechala jsem tedy všechno osudu. A ten rozhodl. Po minulém úspěšném kole na Moravě to vypadalo, že baráž uhrajeme. Všichni jsme se vnitřně s touto situací smířili a už jsme to viděli jako hotovou věc. Dokonce jsme dokázali zajistit jeden z neřešitelných bodů a to sestavení týmu. NIKDO z nás nečekal, ani na vteřinu neuvažoval o tom, že by holky v neděli mohly prohrát. Na Aritmě jsem potkala trenérku U19 Moniku a ta regulérně plakala. V očích ji svítila otázka „proč mi to udělaly????“. Já nakonec cítila obrovské zklamání. Když jsme pak z Aritmy s Káčou odjížděly, řekla: „třeba to tak mělo být“. Ano, třeba ještě náš malý amatérský rodinný klub na EL U19 není dostatečně připraven. Za 8let naší existence jsme dokázali vychovat řadu elitních hráček, postavit celou pyramidu, přivést 4 tituly Mistra ČR, řadu vicemistrovských titulů, vyhráváme mini v Praze, hrajeme 3rokem EL U17….na EL U19 asi ještě nepřišel ten správný čas. Rozpadne si sice zase další skvělá parta, ale i to je osud. Teď se holky co nejrychleji z porážky musí otřepat a jít dál. Čeká je bitva o účast na MČR U17 a za to stojí bojovat.
No a abych vše dokončila. NRL v neděli nestačilo na Říčany a výkon byl trošičku slabší, než v sobotu. Holky v ŽL U15 naopak výrazně přehrály USK a stále si hrají o co nejlepší výchozí pozici do play-off , kterou začíná turnaj MČR. Když pak přišlo KP U13, byla jsem emočně na hraně vyčerpání. Holek bylo 9 a na lavičce hostí seděla Mladá Boleslav. Ještě než přišel úvodní rozskok (měl být 14,30hod), přijeli další rozhodčí s tím, že od 15,30hod je v hale utkání Slovanky v DL U19….drobná chybka u provozovatele haly. Naštěstí Ml.Boleslav byla rozumná a vstřícná. Začali jsme ve 14,20hod, byl to fičák a obě utkání KP jsme dohrály v rekordním čas – za hoďku a půl J. Což nakonec ocenil trenér Aritmy, neboť hodinu před zápasem měl 4 hráčky. Získal tak čas sehnat další :-). My jsme první utkání o koš vyhrály, druhé pak o 10b prohrály.
Nyní připravíme rozpis přípravy na závěr sezóny. Bude na webu a každý ho ještě dostane na mail.
