Festival U12
Mám trošku skluz…ale fakt nestíhám…např.včera jsem měla 5 tréninků. Od 11,00hod do 20,00hod. No a není mi už 20 let.
Prožila jsem v pořadí třetí náročný víkend. A ani tentokráte to není na bujaré oslavy. No možná spíš na žádné.
U12 z Prahy na Národní finále nepostoupily a tak bylo jasné, že letos radost z titulu nezažijeme. Plzeň zorganizovala tzv. Festival, nebo-li jakési NF „B“. Za což, asi mohu říci za všech 9 zúčastněných týmů, jim patří dík. Holky tak měly možnost sezónu zakončit nějakou velkou akcí.
Do Plzně přijíždíme v pátek na 9hod a prvním soupeřem je nám domácí tým DBaK. Vyhráváme o cca 50b a jdeme na oběd. Následně nastupujeme proti Benešovu. I zde si připisujeme cca 50ti bodovou výhru a přesouváme se na ubytovnu. Skromné ubytování (nechci se nikoho dotknout, ale první slovo, které mě napadlo, když jsem to viděla, bylo cela…) opouštíme a přesouváme se na večeři. Holky jsou rozjeté jak rychlík, nálada opravdu hodně veselá, ale na můj vkus někdy ne úplně vhodná a už je toho trošku moc…prostě z toho nemám dobrý pocit a zvedávám varovně prst. Leč nikdo to nevnímá.
Cesta nás vede přes místní parčík a do pipek jako když střelí. Najednou to nejsou slečny „ty kámo, to je trapný ; jaký je heslo k vifině ; čum na moje data ; vona nemá značkový boty“….ale jsou to obyčejné děti. Nadšení z prolézaček, houpaček a já nevím čeho všeho, nebere mezí. V této skupině, u řady jedinců, puberta nastupuje v plné míře už nyní a máme se opravdu na co těšit….
Večer umírám zaživa a ráno brzo vstáváme. Pěšky na snídani a do haly. Já za poslední víkendy nachodila tolik kilometrů, jako majitel klubu, který obešel celou republiku. Moje nohy na to opravdu nejsou zvyklé a jasně mi dávají najevo, že je třeba zase pěkně zalést do autíčka a hezky se vozit.
Ráno hrajeme se Slovankou, hala se už více plní našimi fanoušky, ale pokud si dobře pamatuji, naše hráčky jim nepředvedly výkon, který by byl hoden bouřlivému jásotu. Vyhráváme asi o 20b. Mám v plánu výlet do města, kde probíhají oslavy osvobození. Tým ovšem vyslal zástupce s návrhem, aby se nikam nešlo. Nečekala jsem, že by jásaly nad prohlídkou tanků, ale nechtělo se mi sedět v hale celý den, neboť jsme hrály až od 17,00hod. No a protože moje nohy trpí, venku byla zima a deštivo (….prostě se mi taky nikam nechtělo), jejich prosbu jsem vyslyšela. Tak jsme zůstaly v hale a fandily. Po obědě jsme šly na internát, jakože odpočívat a tmelit kolektiv. Bohužel rozjařené chování svěřenkyň překročilo míru mé tolerance a tak došlo k výchovnému zákroku. Pevně věřím, že si alespoň špetku z toho holky vezmou k srdci. Sport dělají dobrovolně, chtějí vyhrávat a mít z toho radost. A k tomu je třeba velká dávka nasazení, pokory, dřiny, soustředění, odpovědnosti. A nejsem si jista, že vše děláme na 100%. Tedy myslím tím především tréninky. Stran týmovosti, legrace, užívání si, jedeme tak na 150%.
Odpoledne nastupujeme proti Pardubkám. HB-kapela je kompletní a opět je musím pochválit. A pochvalu na ně pěl i organizační výbor turnaje. Fandí slušně, všem, skvělé motivační songy a nikdy nezazní výtka směr rozhodčí, či soupeř. Chvilku jsem seděla u fanoušků Kyjova. Největší radost, hlasitě hodně podpořenou měli, když soupeř (BŠ) nedal koš. A slovo „Pražáci“, v negativním podtextu, jsem tam slyšela tolikrát, že jsem musela odejít… Pardubice porážíme o necelých 20b, ale mám pocit, že náš výkon jde každým zápasem dolů. Nicméně během turnaje dostávají herní prostor všechny hráčky a to v dostatečné míře. A to si myslím, že je důležitější, než výše výsledku. Skupinu „A“ bez porážky vyhráváme a v neděli nás čeká finále s BŠ. Po zápase ještě absolvujeme soutěže, které jsou tentokráte týmové. Dokonce zvládáme i kotrmelec, přestože půlka před startem omdlévá, že jej neudělá. V soutěži driblinku jsme nakonec na 2.místě, ve střelbě mimo stupně vítězů. Běžíme na večeři a do postele. Chování je trošku klidnější, nakonec si s děvčaty dlouho povídám a seznamuji je s realitou života. Ta je někdy hodně krutá a myslím, že i to by holky do života měly vědět.
V neděli ráno stěhujeme kufry na halu, jdeme na snídani (další čísla do mého krokoměru) a chystáme se na finále. Nálada tradičně dobrá. Během utkání se pomalu, ale jistě mění a v závěru už jen pláčeme. I přes výtky, které jsem měla (zejména v ¼) vůči rozhodčím, je třeba si přiznat, že ztrát na přihrávkách a driblinku bylo opravdu víc než dost. + některé zbytečné chyby v obraně a některé nedané jasné koše. Ale to bych jim snad i odpustila. Nikoli však driblink a přihrávky. I přes přeskládání pětek do druhého poločasu se nepodařilo udržet první pětce (bohužel až v samém závěru čtvrtiny) „hratelné minus“ a i přes maximální snahu druhé pětky jsme nedokázaly score otočit. Prohráváme o 6b, ale víme, že zaslouženě. Brečíme a já připomínám hráčkám jejich přístup k tréninku – pohodička, legrácky, nižší nasazení. Jak jinak by bylo možné si vysvětlit, že většina si do míče při driblinku kopne, děláme „dabl“, padáme na zem při hře 1na1… Na druhou stranu musím přiznat, že některé seběhy v postupném útoku a přihrávky byly super. Jenže dost jich končilo ztrátou. Stále nejsme schopny pochopit některé zákonitosti přihrávky.
Z Festivalu přivážíme do Prahy 2.místo. První je BŠ a na 3.místě Slovanka. V celkovém součtu s účastníky na NF jsme na 14.místě v ČR (loni 1.místo). Jsme si vědomi toho, že tým prošel dramatickou přestavbou během sezóny a upřímně…přínosnou. Do hry se zapojují všechny hráčky a já jsem přesvědčena, že chyby, které jsme měli možnost o víkendu vidět, se dají tréninkovou dřinou odstranit. A pak je šance na úspěch výrazně vyšší. Já věřím, že to holky zvládnou.
Nejlepší střelkyní turnaje se stala Julie Pilařová a kromě toho získala i titul MVP. V alls stars byla Ema Bláhová. Oběma hráčkám gratulujeme.
Ale Plzeňský výlet nebyl jedinou akcí víkendu. Daleko prestižnějšího turnaje se zúčastnily naše 04. Hrály na Spartě Mistrovství ČR v kategorii U15. Holky byly kdysi dávno vicemistryněmi ČR v U11 a od té doby je provázela smůla (zdravotní problémy) a větší úspěchy jim vždy utekly o kousíček. Tým od U11 doznal obrovských změn ve svém složení a holky se svým 4.místem v soutěži ŽL U15 po dlouhých letech na MČR kvalifikovaly. Už toto samo o sobě je velkým úspěchem. Turnaj letos probíhal jiným systémem a začínalo se zápasem play-off. Naše šance byla obrovská, ale proti 5.týmu tabulky – Žabinám, jsme bohužel neuspěli. Zatímco pro většinu soupeřů je účast na MČR „běžným“ zakončením sezóny, pro naše holky to bylo něco nového. Řada z nich MČR nehrála nikdy, některé kdysi v U11. První utkání jsme prohrály o 20b a dle slov trenéra právě nezkušenost z těchto akcí hrála výraznou roli. Po této porážce holky padly do skupiny o 5.-8.místo. Zde porazily v sobotu Ústí a v neděli v boji o 5.místo těsně prohrály s Chomutovem. Sice je konečné umístění horší, než místo v tabulce po ukončení soutěže, ale i to je „kouzlo“ sportu. Pro holky byl bezpochyby celý víkend zážitkem (nocovaly u Semrádů) a zkušeností. A všichni věříme, že bude zúročena příští rok, kdy holky naskočí do Extraligy U17. Kromě 04 nám velkou radost udělaly 08+09, které byly na Spartě holkám fandit. Třeba právě tyto HB-naděje za pár let Márty bude kaučovat na MČR U15……
A proběhl i turnaj Nadějí. Předposlední v tomto roce. Vzhledem k tomu, že některé školy měly květnové prázdniny, jsou ŠVP a někde ubylo dětí, slepila jsem pro jistotu z našich přípravek jen 3 týmy. Já osobně jsem se nezúčastnila a vše mělo pod palcem Kladno a Hedvika. A snad vše proběhlo ku spokojenosti všech zúčastněných. Na počátku června odehrajeme poslední turnaj, ale ještě před tím se nová skupina U10 – roč.09+10 vypraví na svůj první opravdový turnaj do Olomouce a tím budeme připraveni do basketbalového světa poslat další HB-partu.
