Plyšákov
Hurá, je konec!!! Skončil můj 5ti týdenní víkendový maraton. Já tady pořád fňukám, ale pravdou je, že zdaleka nejsem sama. Na většině akcí se potkávám se stejnými tvářemi.
Úderem 15.5. byla oficiálně ukončena sezóna 2018/19. Tímto víkendem začala sezóna 2019/20 a to ve starších kategoriích kvalifikacemi a barážemi. U nás začal „opravdový“ basketbalový život pro U10, tedy 09+10. Tým, jenž od září vstoupí do soutěží ČBF jako U11.
My tradičně s novou partou zahajujeme na turnaji v Olomouci, tzv. Plyšákově.
Zatímco ve většině klubů mají jednu přípravku, která trénuje již 2x týdně a řada hráček má již odehránu sezónu v U11, my to máme trošku jinak a máme start poněkud pozvolnější. Holky mají 1x týdně přípravku ve škole a k tomu 1 společný trénink. A na konci sezóny teprve tým skládáme. K hráčkám přípravky se připojují 09, které již letos hrály U11 a tak se holky teprve poznávají (některé se spolu viděli poprvé ve čtvrtek). Máme tedy na počátku skluz, ale mákneme, abychom ho co nejdříve smazaly.
Zájezd do Olomouce má 3 základní cíle. Aby si holky zkusily, jak vypadá basket a ne jen Naděje, či Šmoulinka, aby se daly dohromady jako parta a aby si odvezly maskota. Každý tým dostává plyšáka a ten je bude doprovázet dalšími roky. Geniální nápad pořadatele.
My máme v 09+10 poměrně dost hráček a jak se ukazuje, šikovných hráček. Trocha dřiny tam tedy ještě bude, ne že ne, ale bez toho se sport nedá dělat. Odjelo nás 14 a asi 5 hráček ještě zůstalo doma. První pecka přišla hned ve vlaku. Cpeme se se 14ti dětmi a zavazadly vagónem a nemůžeme najít třetinu sedadel, kde máme místenky. Trocha nervozity, vzteku. Holky si sesedají 3 na 2 sedačky a my čekáme na pana štíplístka. Po 1,5hod přichází usměvavá slečna a na náš dotaz, kde asi jsou schované ty sedačky, na které máme místenky se usměje ještě více a povídá, že dráhy přistavili jiný vagon a tam tyto sedačky již nejsou a že máme:…místo 111 č.75, místo 112 č.68….atd. No fáááájn. Takže mě ještě čeká cesta na ČD a budu chtít jízdenku vrátit. Nicméně do Olomouce přijíždíme na čas a přesouváme se na halu, kde proti nám v úvodním utkání nastupují Nusle.
Tým má „táhnout“ Pozňa, Chuťas a Sejvy, tedy hráčky, které ještě před 3 týdny hrály po boku zkušenějších 08 a nyní se otěže zápasu přesouvají do jejich rukou. Jenže hvězdou zápasu se stává Aurela, která bezostyšně dává koš za košem a mě padá brada. Vyhráváme o 20b.
Po celý turnaj byl pak obraz hry našeho družstva víceméně stejný. Holky bojovaly, snažily se bránit a ve většině případů bránily celkem dobře (což mi udělala velkou radost, neboť toto je základem úspěchu do dalších let). Největším problém v útoku byl malý důraz, výbušnost, rychlost. Všechny se snažily chodit pro míč, ne ale dobře a tak se moc nepřihrávalo (což je ale úplně normální v této kategorii), ale strašně nás trápil driblink alá paní radová. Takže jsme se stávaly snadným terčem pro obranu. Jenže přátelé hurá – toto je věc, která se dá natrénovat, na to teď máme čas a víme, že zde nás tlačí bota nejvíc.
V sobotu jsme dopo nastoupily proti Hradci, jenž je přezdíván „sbornou“. Tak na počátku to vypadalo na ručník. Smršť 19:0 během 5min nám ale otevřela oči a holky pochopily, že se hold bude muset běhat a bude se muset trošku přitlačit pod kotel. V druhé půlce jsme již vystrkovaly růžky, nicméně prohra o 25b nás neminula. Po obědě jsme nastoupily proti poslednímu celku základní skupiny a tím byl tým domácích. Když jsem je viděla hrát, tušila jsem nějakou dvoucifernou porážku. Ale holky opět bojovaly, snažily se již více chodit ke koši, snažily se zapojit všechny…a výsledkem byla plichta, když koš jsme dostaly těsně před koncem zápasu. V nastavení se dlouho nic nedělo, ale zkušenější soupeř nakonec 2x scoroval v poslední minutě a odsunul nás tím do skupiny o 5.-8.místo. Drobné připomínky bych měla k rozhodčím, kteří neviděli, jak nás soupeř drží, za to viděli všechny naše fauly při střelbě soupeře…. Beru to, šlo o postup, hráli domácí, je to turnaj, nebudu dělat dusno. Po zápase přišly slzičky, ale z mého pohledu je nejcennější zkušenost, kterou holky získaly. O umístění se začalo hrát ještě v sobotu v podvečer. 3 utkání v 1 den je docela dost a pro naše méně trénované hráčky to byla smrtelná rána. Od počátku na holkách byla vidět únava a ta fyzická se přenesla na psychickou a my tahaly za kratší konec a ten byl stále kratší a kratší. Soupeř zřejmě zklamán nepostupem do finálové čtyřky horečně usiloval o konečné 5.místo a nebál se přistoupit ke zdvojování. V mini je to pravidly zakázáno, resp.nedoporučeno a není páky na potrestání, kromě upozornění rozhodčími. To proběhlo v poločase. Pozňa s Chuťasem si tak prošly velkou školou života, zase se trošku plakalo, ale nejtěžší bylo holkám vysvětlit, jak se věci mají. Pardubice vyhrály. A jak s oblibou říkám „debilové hrají ráno“ – budíček nás čekal v neděli v 6,30hod a bitva o předposlední místo. V té pak opět Nusle.
V 7,30hod jsme nalezly do tramvaje se 14ti dětmi a tunou zavazadel a po 1min přichází kouzelná věta: „dobrý den, revize jízdenek“.. no a my jízdenky měly v kapse a zapomněly píchnout. Po krátké a nekompromisní diskuzi vytahujeme peníze a platíme pokutu. Naštěstí jen za 2 dospělé. Není moc času, bez snídaně nastupujeme k poslednímu boji. Zápas je daleko vyrovnanější, než ten páteční, ale v poslední části bere osud utkání do rukou Chuťas a vyhráváme 30:16. Olé, nejsme poslední !!!!
Posnídáme za pěkného počasí na schodech u tělocvičny a přesouváme se na halu, kde probíhají další zápasy o umístění. Turnaj nakonec vyhrála Slovanka. Nejlepší hráčkou našeho družstva byla zvolena Aurela Musaj, která mě svým výkonem naprosto šokovala. Pochopitelně největší kus práce odvedly nejzkušenější hráčky (Pozňa, Chuťas a Sejvy). A k mé obrovské radosti makaly a snažily se všechny holky.
Z Olomouce si odvážíme jakého oslíka Íáčka, či Kýkáčka, či já nevím jak (snad né mrzáčka) a věříme, že nás bude doprovázet na další úspěšné společné cestě basketbalovým životem.
Po několika předchozích víkendech, kdy naše barvy bojovaly na MČR o mety nejvyšší, přišel víkend, který byl neméně důležitý a troufám si říci (a doufám, že se nikdo neurazí), skoro nejdůležitější. Naše 05+06 bojovaly v kvalifikaci o ŽL U15. Krutý systém….jeden turnaj a rozhodne se o úrovni soutěže na další sezónu. Z naší 5ti členné skupiny měly nárok na přímý postup první 2 celky a 3tí v pořadí jde do druhého kola kvalifikace. No a protože my si smůlu umíme vybrat, přišlo přesně to, co je největším průšvihem kvalifikací – tým není kompletní. 4 zraněné hráčky základní sestavy je sakra hodně. Potok i Terka sice už nastoupily, ale po zranění to ještě nebylo ono. Malina a Šafrán budou až v kole druhém. A to nemluvím o Ryšákovi, který skáče po operaci stále o berlích. Původně se předpokládalo, že nejdůležitější bude utkání s Kralupami. Strakonice jsou nad naše momentální síly a věděli jsme, že Kladno bude oslabené. Velkou hádankou byl tým Poděbrad a jak se ukázalo, ten byl naší stopkou k postupu. Brandýs a Poděbrady (a kdo ví kdo další z východu Středních Čech) sestavili jakýsi společný tým a z kvalifikace postupují. Škoda, že jsme se s Kralupami nedokázali na stejném postupu domluvit taky….. My Kralupy porazily, Poděbrado-Brandýs nás smetl o 25b. V neděli jsme snad jen silou vůle, obrovskou dávkou štěstí a pomoci osudu, přehrály o 4b Kladno. To nám zaručilo, i s ohledem na následující porážku od Strakonic, postup do kola druhého, kde to bude hodně těžké. Nastoupíme proti Nuslím.
No a posledním věcí, která se nás dotýkala během víkendu, byla baráž o EL U19. Nám postup do baráže utekl nepochopitelným způsobem a tak některé naše hráčky doplnily spřátelený tým Nuslí a my pevně věřili, že Nusle tuto prestižní soutěž v baráži udrží. To se nakonec i stalo a tak budou mít některé naše holky možnost v příští sezóně v této soutěži hrát.
Takže teď už jen všichni věřme a držme palce 05+06, které o svoji soutěž budou bojovat 1.+2.6. I ony by si ji zasloužily a všichni bychom jim to moc přáli.
