týden 2. - 8.9.
Tak začal klasický zářijový kolotoč. Denně bych potřebovala tak 3 hodiny navíc, ale naopak mám jen 4 pracovní dny, neboť 3 víkendy trávím na Moravě na turnajích, vždy s odjezdem v pátek dopo. Byt zarůstá špínou a prachem, lednice zeje prázdnotou a cestovní zavazadlo si už ani nevybaluju…. Navíc po mě chtěl mobil aktualizaci, kterou jsem blbec odklikla. Takže se mi v mobilu vše změnilo, mám problém přijmout telefon a odeslat sms zvládnu po chvíli bádání. A jako bonus mi sms nepípají (což bych dokázala nastavit, ale bohužel stroj nefunguje). Takže asi budu reagovat se zpožděním.
Úvodní týden přinesl řadu zmatků tak, jak už to vždy na počátku sezóny bývá. Je mi to líto, ale předpokládám, že to ještě chvilku bude plné změn, rychlých SOS zpráv a operativních řešení. Trošku komplikací přineslo i pozdní omlouvání. Snažím se, pokud to jde, dávat informace dopředu. Omluvenky ale chodí těsně před, já pak musím reagovat a zase to měnit těm, co s tím počítali.
Snažím se vše zajistit včas, ale mám i protistrany. A jak se ukazuje, v řadě případů a na řadě míst se vše ladí až nyní. Takže prosím ještě chvilku vydržte, než si to úplně sedne a vše se zajede.
První komplikací je, že Zličín bude otevřen až koncem listopadu. Tedy celý měsíc je ve vzduchoprázdnu. Proběhne hodně krizové řešení, budou se slučovat tréninky, hrát přáteláky, nevyučuji posilovnu apod. Vše včas připravíme a zveřejníme. Druhá komplikace je, že mini se vůbec na podzim nepotkají s malými koši. Třetí komplikace vyplula na ZŠ Radlice, kde se tělocvična otevře až od října. Do toho přišla blesková změna úterý Aritma / Arabská.
No sečteno a podtrženo - od úterý 10.9. je platný rozpis na září. Kladem ale je, že mini na Arabské mají stahovací koš. V říjnu se rozpis lehce upraví v návaznosti na otevření ZŠ Radlice a co bude v listopadu…čort znájet.
V kolotoči náborů a řešení tisíce a jedné drobnosti se taky začalo s vlastním basketem. První 4 skupiny vyrazily na přípravné turnaje.
EL U17 jela tradičně do Trutnova. Tým nastoupil bez 3 hráček základní sestavy a i přesto se mu podařilo postoupit do finále. Zatímco v základní skupině to bylo na pohodu, finále byla sprcha, kterou nás vrátil na zem Hradec. Takže stříbro.
Velká skupina vyjela do Ostravy a dobrodružství začalo ještě před odjezdem. U17 se tak dlouho omlouvaly, až odjelo 7 hráček, kromě 1 všechno 05 (tedy U15). Na nádraží vznikl chaos, rychle jsme vraceli jízdenky, což se trošku kouslo a 2minuty před odjezdem jsme stáli na nástupišti s 33 dětmi bez lístků. Holky jsme v rychlosti cpali do vlaku, který už skoro startoval a nastal další problém uvnitř. To, že spolucestující nejásají, když se do vagónu nacpe 33 holek s kufry, je asi jasné. Blbý bylo, že některé naše sedačky měli i další pasažéři. Díky lehkému chaosu jsme ale obsadili nakonec místa dřív a za žádnou cenu je neopustili. Paní průvodčí to pak řešila skoro až do Pardubic. Holky to ale nerozhodilo, svačiny vytáhly ještě dřív, než jsme opustili Prahu.
Nakonec jsme dojeli bez komplikací a U12 i U14 jeli rovnou na zápas. Pak obě skupiny měly pauzu, došli jsme si na večeři a od 20.00hod hráli znovu. U17 se ubytovali, odehráli, povečeřeli a někdy kolem 22hod jsme se sešli na internátu. Pořadatel nás nešetřil a všichni jsme v sobotu hráli první utkání od 9,00hod. Rozběhli jsme se do hal a každá parta jela svůj program. Sešli jsme se až u večeře.
U17 to opravdu neměli ani trošku jednoduché a rozhodně si zaslouží pochvalu za statečnost. Po všech porážkách nakonec dovedli do vítězného konce poslední utkání – boj o předposlední místo v turnaji. U14 si naopak šli zápas po zápase až do finále, kde soupeřem nebyl nikdo jiný, než Hradec. Tentokráte se usmálo štěstí na nás a tak si holky z Ovy přivážejí cenný skalp a zlatou placku (tedy rozměrově – placičku). U12 si přivezli placičku stříbrnou. Porazili všechny, jen od Maďarek dostali výprask. V sobotu jsem s hrůzou zjistila, že chybí asi 10 lístků na vlak. Byl to jen důsledek zmatku při vracení lístků v pátek, kdy paní za přepážkou trošku nezvládla situaci. Nicméně vše jsme vyřešili a v neděli měla každá svoji sedačku.
V neděli dopo jsme vstávali opět brzo a za polodeštivého počasí jsme popadli kufry a jeli hrát. Zvuk rachtání koleček kufrů po chodnících nás doprovázel půl dne. Cesta domů proběhla v pohodě (o klidu nemluvím, děvčata občas byla hlučnější, ale 4 hodiny nudy jsou 4 hodiny nudy).
